Musím dnes něco napsat, protože jinak by to nešlo. Mám tady vlevo dole to počítadlo. Při otevření článku je vidět, kolikátý je to tady článek, teda asi. Počítadlo říká dneska 920 a článek je až tenhle, právě ten, který teď píšu, 92., slovy devadesátý druhý. Tak proto, když už je to tak.
Nepočítala jsem je jeden po druhém, věřím statistikám, i když se při pohledu na ně někdy divím a nevěřím očím svým. Možná jsem teď právě poodhalila ten problém. Nevěřit vlastním očím a věřit statistikám, automaticky tomu, co je vidět černé na bílém, co říká někdo, kdo se umí tvářit tak, že uvěřit mu jde snadno. No fajn. Dobře mi taky tak.
Nevím, proč se mi v mém nedávném místním psaní objevili ti čerti. Dva. Potřeba je třetí, aby od nich byl už pokoj, protože do třetice. Zvláštní, že já, která nemám ráda matematiku, mám zřejmě jakýsi vztah k číslům.
Čert ví proč. Nechám to pro dnešek takhle. Řeknu si, že ti dva čerti, ten trestající i ten v duši člověka pátrající, tu byli proto, aby mohl přijít tenhle.
Písnička a Zuzana Navarová, která ji zpívá, a pohádka a svět je jako kolotoč...