Dnes je včerejší zítra. Asi. Nejsem si tak úplně jistá.

Tady v těchhle končinách avizované zítra bude zítra. Dnes je. Dnes jsem v průběhu telefonování s maminkou mou dospěla k tomu, že jsme kamarádky. Ne ani tak my dvě (ale tak někdy i ano), ale my, ženy našeho rodu. Škoda, toto téma by bylo mnohonásobně čtivější, kdybych to mohla doložit doslovným dokladem z našeho rozhovoru. Možná můžu, ale nechci. Geny jsou geny a zelené lupení je zelené, dokud nezežloutne. Nebo ho koza nespase. O kozím mléku taky zítra. Taky jen trochu.

Sice je dnes šedomodrá obloha, šedé je víc než modré, ale modrá se taky najde. Jsem pro skoro každou drobnůstku roztomilůstku, takže se ke mně přikulily dvě malé modré krabičky s obrázky. A když už existuje ten net, podívala jsem se na ty obrázky, co je to vlastně zač. A pak na to, kdo je stvořil, stvořila. Nevím, proč jsem si nejdřív myslela, že to je on a ne ona.

naděje, prý. Spí. Spánkem zesným. Teď jsem se lekla kočky, jak skočila oknem dovnitř. Asi to provedla, abych nenapsala, co mi zrovna napadlo. Dobře tedy.

Asi jako jsem vysazená na záměnu vysazování a vysévání (viz na tomhle blogísku kvetoucí ředkvička), stávám se nyní býti divokou z rozmachu divokosti.

Zkusím dnes psát věty krátké a pokud možno nerozvité. Budou jen rozvětvené. Větvit se budou jako poupata lip. Proto nerozvité dlouho nevydrží. Je teplo a slunečno.

Mám právě chuť psát obrázkovým písmem. Asi by to ale nebylo ono. Přinejmenším by to nebylo moc srozumitelné, ale kdo ví, možná bych tím úspěšně sdělila část svého nesdělitelna. Teď, jak mi umělá inteligence podtrhla to slovo, jsem zhluboka zaváhala nad s/z. Sdílení sdělitelného, nedělitelného podílu. Něco se holt nedá. No nic.

Byl jednou jeden modrý sešit a měl mnoho bratrů.

Krásný Měsíc v krásném úplňku v krásném červnu měsíci jsem dnes ráno viděla. Kdybych s sebou nosila něco na focení (Můj mobil nefotí a fotit nebude. Ale zato umí jiné věci.), fotila bych. Asi. No asi ne, ale zkusit bych to někdy mohla. Nosit a fotit. Teď ale hlavně potřebuju přinést zmrzlinu, abych konečně přestala jíst ty solené oříšky.

neboli z rubu, naruby. Dneska jsem se schválně podívala do očí jednomu zrozenci znamení Ryb. No, dobrý, máme to tam, ne asi stále, ale bylo to tam.