neboli z rubu, naruby. Dneska jsem se schválně podívala do očí jednomu zrozenci znamení Ryb. No, dobrý, máme to tam, ne asi stále, ale bylo to tam.
Kdo nemá blogísek a neví coby, měl by ho mít. Neboť nic se mi nechtělo, a vzpomněla jsem si naň a vida, už písánkuju. Na toho Rybu jsem vzpomněla taky, on je šíleně pracovitý a úspěšný, kdovíco má kdovíkde (míním planety, domečky, takové ty geometrické čárymáry a tak dále), vždyť o nás se přece vedou řeči, že prý jsme leniví závisláci. Možná... no, možná víc či míň je každý v skrytu (nebo má obavu z toho, že bude) líný závislík a v nás něco takového vidí a to mu vadí. Ale jak kdo a pro mě za mě, o tom jsem psát nechtěla.
Chtěla jsem o papírcích od minula pokračovat, protože jsem si jedny takové tuhle někdy vyfotila.
Krabičky papírové třebas čajové, nějaké pololeskle plnoreklamní barevné tiskoviny, nůžky, lepidélko a osoba, která chce něco a ono to nejde, tak dělá právě to, co právě jde.
Zdůvodnění: využívám krabičky na uložení serepetiček všelijakých, ale kolikrát se mi nelíbí ten potisk upoutávající na minulost, na to, co už se v těch krabičkách dávno nenalézá. A tak jsem je jednoho krásného dne začala rozlepovat a něco s nimi provádět a jedno z toho je tohleto.
Upozornění: je potřeba stříhat bez předkreslování a jen tak halabala si hrát, aby se jeden který každý tvořitel nestresoval a netrpěl úzkostí ze strachu z nepovedenosti. To si užijeme jinde, přece. Když chceme. Mermomocí.
Veselé slunečné rozkvetlé voňavé odpoledne :)