Divočina

Asi jako jsem vysazená na záměnu vysazování a vysévání (viz na tomhle blogísku kvetoucí ředkvička), stávám se nyní býti divokou z rozmachu divokosti.

Kdysi jsem v jednom dětském animovaném příběhu o medvídcích slyšela výraz divoké maliny. Jistý medvídek se tam, pokud si to dobře pamatuju, proti tomu výrazu ohradil. Nějak se mu to nelíbilo. Mně to tehdy přišlo v souvislosti se zemí původu a dějinami tam proběhlými docela zajímavé.

Teď, po letech, je pěkně divoko i tu. Nedivím se, ani. Už dávno máme prase domácí i průmyslově chované a prase divoké i v parcích příměstských. Máme kmeny Divoké a Kmeny různorodé, zní (doufám stále) Divoký peřiny a souběžně se sní pod přikrývkami třebas antialergickými, žijí Billové mnozí různí a je i Bill Divokej, takže není divu, že máme i divoké bylinky, odlišné od těch nedivokých. V obchodě jsem viděla nádobky s divokými brusinkami, divoký je i planý česnek a divoká může být též kosmetika.

Možná je to i tím, že pomíjí prosté plané, to opravdu přírodní, není čas a nálada na rozmýšlení o výrazech jako lesní, luční, léčivý, bylinný... a na rozmýšlení a myšlení vůbec, nakonec... vždyť je to jedno. Doba divoká.