Poupě ibiščí

30. červenec 2017 | 09.06 | rubrika: leccosy

Je to asi tak dvanáct dní, ne čtrnáct, protože to nebylo o víkendu, a ne míň, protože to bych si pamatovala přesně, kdy jsem si v průběhu ranního rozmžourávání očního i myšlenkového všimla něčeho malého a tak trošku zvláštního na podlaze. Když jsem usínala, nic tam nebylo, ráno tam něco je, co to je? Ach. Ne. Ach jo. Ibišek, který mohl rozkvést poprvé po osmi letech, pustil poupě. Večer před tím jsem se té jeho tuhé hlavičky lehce a těšivě dotkla, vypadala tak živě a plně. Plná života. A ráno tu leží a nahoře na polici dál žije rostlina a trčí z ní stopka a všechno se tváří tak nezúčastněně a definitivně.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

A tak vůbec

29. červenec 2017 | 16.19 | rubrika: leccosy

Kluci, kteří něco umějí, třeba hrát a zpívat, hrát třeba fotbal nebo hrát na něco a k tomu třeba zpívat (nebo třeba s úsměvem a excelentně způsobovat, že kopírka spolehlivě kopíruje, že se dají pohodlně zavírat dveře skříní, že jsme připojení k síti...), jsou ve společnosti všeobecně oblíbení, určitě víc než všenejlípvědoucí lemplíci a zapšklí nafrněnci s ručkama vzad a nosem vzhůru a jim podobní. (zrovna včera ráno jsem narazila na jednoho takovýho povznesence, kterej odmítl ohnout svou rovnou páteř, shýbnout se a poponést to, oč jsem ho poprosila, vždyť on si své za všech okolností rovné pateře váží nade vše, takže odkráčel, aniž by malíkem hnul; i proto to píšu)

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 22x

Potěšitelno

10. květen 2017 | 22.54 | rubrika: liboznění

Měla bych dělat něco jiného, ale otevřela jsem oči ke psaní si a uši k poslouchání. Si. Nick Cave, protože ten hlas a tak a hlavně a dále a zase a pak po chvíli očima hledám, co jsem poslouchala dnes odpoledne cestou domů. Jiná muzika, taky parádní. Slyšela jsem za světla slunečního jen kousínek, ale takový, jaký mi bohatě stačil na chuť na víc.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 16x

Sklenice vody

8. květen 2017 | 17.30 | rubrika: leccosy

Jsem si psala a asi ještě píšu (se ukáže se stmíváním) do notýsku, takovýho pěknýho placatýho a psalo se mi tam taky pěkně. A když jsem ho otvírala, měla jsem a mám furt takový pěkný pocity, úplně jinší než ty, který na mě skáčou z pěkných pár míst při otevírání píše. Z jiných pěkných zas skáčou smavé, tmavé a hravé, to fakt je fakt.

Tiskla skla

9. duben 2017 | 23.57 | rubrika: leccosy

Ne, ale napsala jsem to, protože to zní a někdy nějaká ta skla jsem už tiskla, takže to ani není lež. Žel. Železo. Ezo.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 18x

Překvapeníčko ňuninkaté

6. duben 2017 | 20.08 | rubrika: leccosy

Mění se počasí, kvetou rozličné rozkvěty a lidé kýchají a vzdychají. A radují se z dlouhých dnů a tak a vůbec. A dělají skopičiny. Dnes byl vůbec dost rušný den. Asi že je tu to jaro.

Dvě a něco

31. březen 2017 | 02.05 | rubrika: knížky

Jak tak nemůžu spát, tak jak přemyšluju (jo, je to slovo, znamená, že přeměňuju svoje myšlenky), jak tak asi já tady dál. Jestli. Tady na píše, jen tu, jelikož tady na světě se to děje snadlinko a samotinko, normálně, spirála, nádech výdech, boření a stavění. A tak lidi a lidičky mají furt co řešit, některých z nich je to koníček a nejvíc se rozčilujou (podle mě) ti, co nechcou řešit to, co by sami ovlivnit mohli velice snadno, kdyby se do toho dali, a to život svůj vlastní. Protože možnosti tu jsou. Ale snazší je kabonit se a čílit se na druhé. Taky mi to jde docela dobře, možná v tom budu se svými přibývajícími věky vynikat.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 17x

Přes rameno

20. březen 2017 | 23.38 | rubrika: leccosy

Seděla takhle, takhle pohodlně, jedna paní v busu a četla si týdeník novinového vzhledu. Ze svého úhlu jsem zvládla přečíst název, takže vím jistě, že je to týdeník a taky jak se zove. Pak už jsem přečtla jen jeden titulek a ten jsem stihla během pár hodin, vlastně spíš minut, protože nevím, kdy přesně to bylo, ale spíš dřív než dýl, zapomenout, ale vím, že to bylo o jistém symbolu a o tom, že je, ten symbol, pobídkou ku lásce. Tak to tam stálo černé na bílém. Takto jsem za jízdy bezplatně obohatila svůj duševní, nebo snad dokonce duchovní život, a když se tak stalo, přistoupily dvě ženy o dost starší a unavenější než ta paní a ta paní seděla metr od nich a nevypadala na to, že by i jen zauvažovala nabídnout jim cokoli, co by znamenalo lásku. K bližnímu. Třeba úsměv.

Plyšáček

19. březen 2017 | 02.11 | rubrika: leccosy

Hm, to je zas jednou nevystihující název. Ale neodpustím si ho. On mi ho odpustí. Teddy... Určitě? Ale jo. Oni snad taky. Nemyslím ho zle, což dokáže to, co budu psát dál. Ačkoli... kolik z nás dokáže doložit a se svými důkazy obstát v diskusi s tím, kdo tomu kterému tématu fakt rozumí a má o něm pravdivé a úplné údaje. Tak se radši vykřikuje a překřikuje a používají se takové výrazové prostředky, které zaujmou. Žel é.

Abys při tom nevypadala jak debil

15. březen 2017 | 19.09 | rubrika: leccosy

Měla bych opětovně přizpůsobit své psaní si na píše svému momentálnu. Udělám to tak. Tak teda ono samo. Monitor bělítkem nezabělím. Včera jsem si koupila čtyři balíčky jiné jisté kancelářské potřeby, každý ve své vlastní barvě. Nechce se mi se o ně nikoho prosit, tak si je kupuji a můžu jimi hýřit a nemít hloupý pocit. Barevně. S propiskami to mám taky tak. Taky barevně. Zapisuji. Nelíbí se mi můj letošní diář, což se projevuje tím, že si doň vpisuji málo. Dny i týdny nic. A to se toho děje. Nevím, co s tím a s ním. Možná z něj strhnu barevný obal. Vida, to nemusí být špatný nápad a nenapadl by mě, kdybych si nepsala. Bude vypadat dobře omšele a sladí se s nenápaditou současností.