Plyšáček

19. březen 2017 | 02.11 |
› 

Hm, to je zas jednou nevystihující název. Ale neodpustím si ho. On mi ho odpustí. Teddy... Určitě? Ale jo. Oni snad taky. Nemyslím ho zle, což dokáže to, co budu psát dál. Ačkoli... kolik z nás dokáže doložit a se svými důkazy obstát v diskusi s tím, kdo tomu kterému tématu fakt rozumí a má o něm pravdivé a úplné údaje. Tak se radši vykřikuje a překřikuje a používají se takové výrazové prostředky, které zaujmou. Žel é.

Nakonec i začátek té pohádky mi přišel tak trochu takový. Ne že by se tam křičelo a používala nějaká hnusna k tomu, aby se diváctvo dostalo tam, kde ho tvůrci mít chtěli. Ale, a to píšu podle svého vlastního názoru (ehum, ony ty názory a neotřesitelná práva na ně... chich), který ovlivňuje má tichost a obliba samoty a introvertnost a výchova a prostředí a vůbec a vůbec, je možné, že vzduch proudící oknem (otevřeným, takže to má usnadněné) nad stolem směrem sem ke mně sem ke mně přinesl ze stolu vůni těch tří nových knížek? Nedovoňují se knížky v tiskárnách nějak uměle, aby se lidem víc líbily a snáz prodávaly? Úplně mě to odvedlo od toho, na co jsem myslela. A teď jsem chtěla uzavřít závorku, a až nynčko si uvědomuju, že já přece v žádné závorce nejsem.

Takže, abych to shrnula, usnula a nic moc nepředprozrazovala, na začátku na mě zapůsobilo podle mě trošku moc hlasitě a dlouze zpěvavého přesvědčování, abych rychle pochopila, že ona je taková, jaká je. Jiná, chytrá, krásná, hodná, nezapadající, že hrozně ráda čte a je tak trochu vynálezce, protože někde ten čas na čtení vzít musí, a je milující dcera a hlavně je krásná, i když to už jsem sdělila, že je, ale je, a to vně i vnitřně. Aby taky ne, když ji hraje ta z toho Harryho Pottera, jak si povídaly slečny ve frontě na lístky. To jako fakt. Ta z toho... Pansy, Luna nebo že by třeba Dolores? Bže.

Takže, abych to ukončila, na začátku jsem měla trošku obavy z toho, že si jen tak líně posedím na i potmě červeném plyši, ale byla jsem moc velký strašplyšel. O Disneyho hrdinkách jsem si tu už někdy psala, ten pocit mám, tak proč se opakovat. Matka moudrost. Lepší než věčně ufrfňaní dědulové a babulenky. Pohádkově se mi ten film líbil. Nikomu bych to nahlas neřekla, ale v jisté chvíli jsem do lemu svého levého rukávu snad nenápadně schovala jednu svou slzu dojetí. Nebo dvě. Njn, ty souvislosti. A ty růže, zvlášť ta rudá, ty šaty, zvlášť ty žluté, úchvatné, knihovna, knihy, svícen a hodiny, samozřejmě ta myšlenka, ta hlavní a ty další a spousta pěkných okamžiků, některé obzvláště.

Musím psát, o čem jsem psala? A tak jo, Kráska a zvíře letošní.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Plyšáček zlomenymec 19. 03. 2017 - 11:56
RE(2x): Plyšáček františka 19. 03. 2017 - 15:42