Tiskla skla

9. duben 2017 | 23.57 |
› 

Ne, ale napsala jsem to, protože to zní a někdy nějaká ta skla jsem už tiskla, takže to ani není lež. Žel. Železo. Ezo.

Tiskla jsem však nějaké dokumenty a stála u toho přístroje, který umí čisté neposkvrněné měnit na poskvrněné potištěné, jež však něco znamenají. Je každý, kdo něco znamená, potištěný? Nebo tak?

List papíru každý ten potištěním význam získá. Nějaký. Některý se potištěním odsoudí k okamžitému přetržení. Na vlastní oči a uši jsem to zaznamenala. Zůstala tam v nich po tom stopa. Nic neznamená.

Tak jsem tam tak stála, čekala, až budu moci sebrat hřejivé papíry a odkráčet s nimi na místo svého určení a ony budou mezitím a zvolna chladnout, až vychladnou na pokojovou teplotu.

I tu tam přišel jeden ze spolupracovníků a chtěl též po tom přístroji nějaké potištěnosti. Ledva mě spatřil a já ho, pravila jsem směrem k němu, že už mám skoro všechno, co potřebuji, že nebude muset dlouho čekati. I on odvětil, že fajn, že počká, protože kdo si počká, ten se dočká. S tím jsem živě souhlasila, protože ano.

Když jsem dnes spolupracovala s jiným přístrojem, tím, který uhlazuje pomačkané, líně jsem uvažovala o lecčems a dostala jsem se i k tomu počkání a dočkání. A došla jsem k tomu, že ano, že je to tak, ale že někdy se čeká tak dlouho, až se zapomene, nač se čekalo. A anebo se přestane chtít, buď to, nebo ono. Nebo obojí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře