Přes rameno

20. březen 2017 | 23.38 |
› 

Seděla takhle, takhle pohodlně, jedna paní v busu a četla si týdeník novinového vzhledu. Ze svého úhlu jsem zvládla přečíst název, takže vím jistě, že je to týdeník a taky jak se zove. Pak už jsem přečtla jen jeden titulek a ten jsem stihla během pár hodin, vlastně spíš minut, protože nevím, kdy přesně to bylo, ale spíš dřív než dýl, zapomenout, ale vím, že to bylo o jistém symbolu a o tom, že je, ten symbol, pobídkou ku lásce. Tak to tam stálo černé na bílém. Takto jsem za jízdy bezplatně obohatila svůj duševní, nebo snad dokonce duchovní život, a když se tak stalo, přistoupily dvě ženy o dost starší a unavenější než ta paní a ta paní seděla metr od nich a nevypadala na to, že by i jen zauvažovala nabídnout jim cokoli, co by znamenalo lásku. K bližnímu. Třeba úsměv.

Zkrátka slova se píšou a čtou a řeči vedou a skutky utíkají. Někdo čte a někdo žije. Komedie a poezie. Někdo potřebuje pobídky, někdo ani ne. Někdo někdy. Vzpomněla jsem si při téhle žitosti, že jsem uvažovala o tom, jestli to není na světě tak, že čím je ta která společnost ......... (za tyhle tečky nechť si každý doplní slovo přídavné, takové jaké uzná za vhodné), tím důraznější náboženství s tím více přísnějšími pravidly a krutější představou boha si užívá. A proto mám ráda... :) no koho, no nás.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Přes rameno hroznetajne 21. 03. 2017 - 07:53
RE(2x): Přes rameno frantiska 23. 03. 2017 - 17:08