Mění se počasí, kvetou rozličné rozkvěty a lidé kýchají a vzdychají. A radují se z dlouhých dnů a tak a vůbec. A dělají skopičiny. Dnes byl vůbec dost rušný den. Asi že je tu to jaro.
Hned v jeho prvních dnech jsem se neudržela a napsala dotaz pod článečkem v místním zvířátkovském blogísku, protože jsem se chtěla dozvědět víc. Tak se to dělá, ne? Zvídavost není špatná vlastnost. Nebo snad ano?
Dostalo se mi odpovědi.
Chtěla jsem přesnější odpověď, tak jsem si tam o ni napsala.
Objevila se, taková výmluvná.
Určitě v tom není žádná souvislost, následující napíšu jen proto, že mě nenapadá žádné jiné téma, o kterém bych psala.
Mám e-mailovou schránku k blogísku, já taky. Chodí mi tam mimo jiné i komentáře, které píšu a které někdo píše pod články moje i pod ty, které komentuju. Nechodí v ní, v ní už jen jsou, chodí do ní, aby blogař věděl. O nich.
Druhý den poté, po té druhé zmíněné odpovědi, mi přišel do e-mailové schránky, která patří k tomuhle blogísku, mail. Nebyl v latince a byl s přílohou. Přílohu odmítávám i v restauraci, i když nevypadá ani trošku podezřele.
V té samé stejné e-mailové schránce jsem si také přečetla upozornění, že se do této e-mailové schránky někdo pokoušel dostat, a to z naší republiky a ještě z jiné jisté země.
A v téhle své e-mailové schránce jsem znenadání měla změněný profilový obrázek. Místo neutrálního, takového nijakého, který tam je sám od sebe, se tam ocitl jiný, velmi utrální a určitě se tam nedostal sám od sebe, natož ode mě.
Myslím si o tom své. Taky si svoje píšu. Jen nepíšu všechno, co mě napadá.
A taky si kladu otázky. Různé. Někdy se ptám sama sebe, někdy se ptám nahlas, někdy písemně. Jedna z těch otázek je: Co si od toho slibujete, vážení?