Tři... a dost (prozatím)

Není to dávno, je to nedávno, co jsem si dala volno od jedné zřejmě nebohulibé (ačkoli záleží na tom, jak si toho boha a jeho libosti představuju a kdo si je jak představuje), ale zajímavé činnosti, tak se věnuji jiné. Pasivnější, asi ale přijatelnější.

V knížce, kterou mám rozečtenou a minule jsem si tu o ní trošku psala, jsem si přečetla o třech přadlenách... tak ne, no :) o  těch jsem vlastně četla jinde... o třech filmech, tak jsem se na ně podívala. V životě bych do sebe neřekla, že budu taková systematická divačka, ale tak to mám, do dost věcí bych neřekla, že se s nimi potkám a tak zblízka, do dost lidí taky... život je zábava. Nekončící. Spirála. Odněkud někam. Kolikrát jsou ty zatáčky spirál tak nepřehledné, možná by to chtělo pohled z vrtulníku. Ale pak bych zase přišla o tu zábavu a pocity, některé.

V prvním filmu, který jsem viděla, jsem viděla pár hvězd, ale protože jsem se na filmy a ani na seriály nikdy moc nedívala, tak to pro mě nebyly až tak okoukané hvězdy. Hvězdy na nebi. Mohly by se mi někdy okoukat? Hm. Ne, no. Nechápu, jak to dokáže.
 

Nechápu, jak to dokáže. Ale jo, chápu. Amerika. Hvězdy a hvězdno a filmové američno na každém kroku. Ale jinak taky lidi. Nejvíc mě pobavilo to kolem a okolo toho kulatého koláče, nadmíru důležitého. Neměli v obchodě mouku? Až tak? Ale měli hotový koláč, který po malých přesně cílených úpravách může být vydáván za domácí. In-spi-rativní.

A pak jsem se zaujala ještě tímto: "Děkujuděkujuděkujuděkujuděkuju." V tom se poznávám, tak trochu. Už jsem víckrát směrem k sobě slyšela: "A za co mi to vlastně děkuješ?" "Už jsi mi děkovala." Lalalala
 

V tom druhém filmu, Podnikavá dívka, se mi toho líbilo víc... Cituji (a doufám, že to citování nevadí... i tak cituji s pocitem nepříliš čistého svědomí, mého):

"Země se pohnula, andělé plakali..." (to bylo k zasmání)

"Neztratím přece zbytek života tím, že budu úplně zbytečně dřít jako mezek a to jen proto, že se řídím pravidly, která jsem si já nevymyslela." (k zamyšlení... ...)

Lady In Red, Chris De Burgh. To je taková... půlnoční píseň. Je podle mě tak trochu na hraně, ale ne tolik jako ty obrázky u ní na youtube, některé jsou ale pěkné. Nezvládla bych ani jeden z nich.

Poor Butterfly, Sarah Vaughan. Taky taková noční písnička, ale krásná.

Ty písničky... přečetla jsem si je v závěrečných titulcích, tak tam asi byly :) A jsou tam v tom filmu místy tak šílené účesy, že to snad ani není, teda nebyla pravda. Ale jsem si jistá, že tam byly, vidím je pořád před očima.
 

No a proč hlavně jsem si toto dnešní sepisování dala do rubriky své libé muziky, kvůli téhle písničce, ale ta už není noční, to je ranní, dopolední, všednědenní písnička, protože i všední den si zaslouží zpívání.

Let The River Run, Carly Simon

I na wiki je, a vida, Walt Whitman...

A česky taky je, od zpěvačky narozené ve stejném znamení jako já, která si tu tiše píšu, tedy ve vodním. Voda je během českého znění písničky k vidění povětšinou ve skupenství sněžném a barevném. Jo, Láska umí víc, Lucie Vondráčková.

a ne že ne :)