Frantiska | 1913

To už je víc než sto let. Hm, takovéhle počty by mi šly i v tuhle hodinu. V ten rok začal příběh, který je tím hlavním příběhem ve filmu Vzpomínky na Afriku, který jsem viděla kdovíkdy dávno a na který jsem narazila nedávno na dvou místech, kterými jsem se pohybovala. Takže proto jsem si ten film pustila dnes večer, teda skoro už včera to bylo, a užila jsem si ho. Užila jsem si ho večer hned při tom, kdy jsem se dívala a kdy jsem si sem tam zapsala pár vět. Užiju si ho ještě, až o něm budu přemýšlet, ale jen tak zlehka...

Při tom dívání se jsem se trošku dívala i na očka šály, kterou jsem při příležitosti nicnedělání u filmu pletla. Upletla jsem půl metru, chtělo by to ještě jeden film a bude hotovo. Třeba zas takový nějaký film, při kterém bych si mohla uvažovat o tom, proč ona jeho chce mít pro sebe. V tomhle příběhu to určitě bylo tím, co Karen předtím zažila, určitě to bylo i tou dobou. I tak a i na dnešní dobu byla Karen dost svobodná a svobodomyslná, ale knoflíky přišívat chtěla... možná že i teď, po stovce let, máme potřebu někomu přišívat knoflíky. A možná máme dokonce potřebu mít pocit, že za ty přišité knoflíky máme na něco nárok. 

A dál už neuvažuju. Je noc a za chvíli začíná další den. Takže zavřu oči a představím si... hory a roviny a řeky a nad tím vším slunce africké, které je... nevím vlastně proč by kupodivu... to samé stejné jako evropské.