Zvláštního nic

Mám to štěstí, že jsem v teple a v suchu... a přeju příjemno všem

... ale nějaká zmatená si připadám v posledních dvou třech a více dnech. Vlastně to není jen připadání si, je to asi už ustabilňující se stav. Tak kupředu ku příkladu, chtěla jsem teď začít psát na nové stránce a nabyla jsem přesvědčení, že jsem zapomněla tu zkratku klávesovou, kterou se ta věc zařídí, ale ve skutečnosti jsem si jen toho provedeného odskoku na novou stranu nevšimla, a to několikrát za sebou. Anebo... chtěla jsem, ne teď, ale před nedlouhým nedávnem, otevřít výtahové dveře, ačkoli výtah ještě nebyl na našem patře a divila jsem se upřímně, že to nejde. Dál radši nepokračuju... jsem jednoduše jak reklama na výživové doplňky z lesklé lékárny, stav před požitím. To, že jsem během okamžiku zkazila tři sudoku s nadpisem pro začátečníky a bylo mi to srdečně jedno, to už je taky asi příznak. Čehosi. Možná i dobrého... protože kdo ví.

Docela si občas zalituju, že si nepíšu takový ten upřímný deníkový blogísek, protože by bylo co psát. A co číst. Ale nemám na to, asi naštěstí, odvahu, anebo jiné rysy. (Možná nos. Ten určitě naštěstí. Dýchá se mi dobře. Včera jsem předváděla dvěma vedle mě přítomným osobám, jak se dýchá střídavě pravou a levou nosní dírkou. S použitím prstonosostisku, ano, ale i tak to je pěkný způsob vdechu a výdechu...) Kde jsem to přestala? Tak třeba to vše prožitkové v příštím životě zpracuji do telenovely, nebo co to pak místo tele hele bude. Pakliže to mezitím nezapomenu... což by byla škoda, asi. V tom současném životě si zahrávám s myšlenkou své zážitky předat někomu příslušnému jako námět na seriál, na který by se pak mí jistí známí lidé, milovníci to seriálů, dívali a třeba by jim to dokonce přišlo povědomé, až k nim do obýváku.

To by mi zajímalo, kam zmizela večerní uspávací káva, kterou jsem pila. Jedla jsem k ní patičku bábovky, naše forma jakoby bábovková se totiž vyznačuje tím, že má dva konce a tudíž dvě patky. Pekla jsem podle receptu z toho seznamu, o němž jsem tady psala, povedlo se, ale musela jsem tomu receptíku trochu pomoct. Nebránil se. Naše štěstí.

2 hrnky polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
1 hrnek cukru krupice
1 vanil. cukr a (anebo) ždibec koření voňavého, třeba takovéhle Voňavé pečení s vanilkou je dost voňavě fajn
½ hrnku oleje
2 vejce (žloutky a sníh, je-li času dost, není-li času, není ani sněhu, ale bábovka pak i tak je)
a teď, podle ke mně došlého receptu už nic, ale podle pohledu na to, co je v míse, je třeba ještě něco, aby z toho bylo těsto, takže přidám oříšek, matematický, nemletý:
½ hrnku mléka a ½ hrnku vody, ale tak, aby vody a mléka bylo dohromady celkem asi tak ¾ hrnku :) prostě přesně dle potřeby v poměru volně volitelném, ale ne víc, než je potřeba)

Podobný recept máme v naší rodinné pokladnici v kredenci už pěkných pár let, nebo... už asi desítek let. Jak se k nám dostal, to zůstane tajemstvím :)

25 dkg polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
25 dkg cukru
4 vejce (z bílků sníh)
½ hrnku oleje
½ hrnku vody