Prostě radost

... tak to bude asi nejlepší. Vymýšlela jsem si to pojmenování celých pár (celých) vteřin. Intenzivně zato, zlato. Jako první mě napadla, ale nezaútočila na mě, "maláradosttakyradost", což už je ovšem existující titulek nad povídáním o jednom filmu, jak vidím. Film jsem neviděla, zatímžel, dost možná napořádžel. Takže to prostě bude radost jako taková, "prostě radost". Prostě radostí je i tu na netu dost, bude o jednu víc. Nakonec, i protože to může být i na začátku i uprostřed i na a i v neurčitém místě či čase uvnitř a i na konci, konec konců, někdy někde nejen malá, ale i velká, a to dokonce velká dost, radost (bez potřeby přesného poměření jakýmsi měřidlem velikosti radosti), anebo aspoň tříčtvrteční radost. (Chichi... čte to opravdu někdo?) Dnes je středa, už rozběhnutá, zítra čtvrtek, to jsou vlastně skoro už tři čtvrtky čtvrtku.

Mít z něčeho radost je nutnost (někdy pozapomenutá, jako třeba jíst to, co je dobré, dýchat to, co je čisté, být s někým, s kým je fajn). Když zrovna z ničeho radost není, tak si ji holt člověk musí udělat... s někým, z něčeho nebo třeba z ničeho. Z téměř ničeho. Měř 2x a řízni 1x do té měř. A taky je třeba z ničeho si nic nedělat, protože ono to dělání si něčeho z něčeho nebo z někoho je stejně ve výsledku jedno. O to jde, o to jedno. Tak jako tak. (Fakt mi blaží, že si tu píšu blbosti a nikdo mi do toho nemluví :)

Takže, když není nic než něco, kde jsou písmenka a jsou k tomu nůžky pomnožné, tak se může stříhat a hrát si. A mít z toho radost, protože, že ta z toho vznikne, to je dost pravděpodobné u každého a s každým, kdo umí trochu číst a hrát si. Třeba školáček prvňáček nebo jeho dědeček a jedno kdo další. Co dodávat, tři čtvrtě jsem toho už napsala. Tak točna, ve třech odstavcích, nu a místo toho posledního budou povídat obrázky.