Frantiska | Prší a stmívá se

To je ideální poddoba podzimního dne, aspoň pro mě. Čekám, až mi dokonale zaschne lak na mých deseti ploškách, abych mohla bezpečně dojít dokoupit dobroty a vyhodit pozůstatky po těch předchozích. Cesta za dobrem mě čeká, nedlážděná.

Mezi zasycháním a odchodem obrátím obrázkový kalendář na třetí měsíc, počítáno od konce. To to zase uteklo, to toto. Ten je. Ještě bude, jak to tak vypadá.

V takovýchhle chvílích je asi opravdu nejlepším povzbuzením natřít si nehty optimisticky infantilní barvou a představovat si přitom výrazy zítřejšího usedlého okolí, dočíst zajímavou knížku s ošklivou obálkou a dočíst se v ní, co jsem nevěděla, a trochu i toho, co jsem věděla nebo tušila o zajímavých lidech. Osobnostech, možná.

Až se vrátím, až pak si škrtnu sirkou indickou a zapálím svíčku polskou, takovou bílou s jemnou konvalinkově jedovatou vůní. Ve skle. Poněkolikáté. Pořád nějak nechce dohořet, má výdrž. Ona ještě jo.

Poslední dobou jsem měla chuť napsat si sem něco beauty. Spotřebovala jsem totiž jeden produkt. No, vlastně teď už skoro dva. O světle růžovém zvláčňovadlu rtů si psát nebudu, snad jen že jsem ho snědla během půl roku. Kdybych se vrátila v čase... což jde jen v představách, naštěstí pro všechny, a cpala si na blogísek fotečky jako dřív, určitě bych zde předvedla, jak vypadá vypatlané Labello. Nikdy nikdo neviděl, že. Ale no. Tady je něco, co mě vždycky mírně dojme, starodávné, zvláště papírové potištěné obaly. A ta staletá historie. Nevím, jakou takovou věc si pořídím teď, chtěla bych trochu výraznější, ale vzhledem k tomu, že se patlám i v mhd a nenosím s sebou nic zrcadlícího se, nemuselo by se to dopatlat a dopadat dobře. Hm, nechtěla jsem o tom psát, ale píšu. Fakt divné. Nechala jsem se unést.

Nenechala bych se. Psát jsem ale chtěla o řasence. Taky došla ku svému závěru. Byla fajn. Chtěla jsem po jejím skonu vyzkoušet, oč je horší ta levnější, než ta, kterou jsem dořasila. Výsledek zodpovědně vedeného zjišťování při několikatýdenním používání té levné: největší rozdíl je mezi starou a novou. A ten se časem stírá.