tlapka: Úplně na mě ten podzim dýchl. Takové plískanice mám hrozně ráda, když můžu sedět doma v teple. Ale když mám vylézt ven, tak bych chtěla jen sluníčko, hlavně teď, když mám rýmičku.
Labella jsou prima, taky je pořád patlám. Je to jako droga, jednou jsem si zvykla a už se bez nich neobejdu. Zajímavé vidět, jak se vyvíjel jejich design.
frantiska: Taky bych teď radši viděla sluníčko a světlo než tu tmu. Hezky se z rýmky uzdrav...
Mívala jsem myslím třešňové, to už je skoro jako rtěnka, aspoň pro mě, protože já rtěnky moc ne, a měly jsme s kolegyní stejné, musely jsme si dávat pozor hlavně při odchodech z práce, abychom si v rychlosti nebo bezděčně a bezmyšlenkově nesklidily do své kabelky to nesvé.
Viď, to jsou ty vývoje všeho
hroznetajne: Vypatlané Labello se mi náhodou nikdy nepodařilo zahlédnout! Protože vždycky, když se pustím do nového mazátka na rty, nestihnu ho dopotřebovat kvůli novému, které jsem prostě hrozně potřebovala. Takže vrším mazátka a patlátka na pusu jako křeček .
frantiska: Že bych zase začla fotiti? Vypadá prostě ploše. Ještě jde používat, při dobré vůli, nebo doteď šlo, protože teď jsem ho v rámci výzkumu probodla, teda tu hmotu růžovou, několikrát špendlíkem, abych co nejsnadněji zjistila hloubku. Asi tak třičtvrtě cm ho tam ještě je. V jednom místě však špendlík mizel hodně hluboko. To mě zaujalo a asi budu zkoumat zítra dál.
A díky, díky tvému komentáři jsem si uvědomila, že vlastně potřebuju dvě, jedno k použití před zrcadlem a druhé bez