Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Tak jsem si teď chvilku četla, mj. jak je dobré pro skoncování se špatnou náladou péct dobrý koláč, což způsobí, že i nálada pekařčina (potažmo celé rozlehlé přilehlé rodiny) je pak dobrá. Souhlasím, upekla jsem koláč včera večer, tvarohový, tentokrát opravdu s tvarohem. Docela dobrou náladu jsem měla celý večer, noc i dnešní ráno.
Další, co jsem si teď přečetla, bylo taky nápadité. Žil byl hradní pán Půta. Za jeho zlé činy ho odnesl čert. Jeho manželka (ne čertova, Půtova) by ho mohla zachránit tím, že by rozebrala celý hrad a kámen po kameni by ve své zástěře odnosila ten rozebraný hrad na místa, odkud kameny pocházely. Zástěra manželčina je mocná...
Máme doma kamínky z různých míst, některé už ani nevím, odkud jsou, jsou to většinou malé oblázky. Vracení se na místa původu... a paměť kamenů a zdí...
I přes tu docela dobrou náladu mi v hlavě leží smutno z kusu reportáže, kterou jsem včera večer zahlédla. Byla z města jménem Arbíl anebo Erbil.