Frantiska | Dýně u skříně

Přijde mi zčásti zajímavé, zčásti vtipné a zčásti je mi úplně jedno, jak různé jsou na podzim názory na dýně. Třeba jak se v některých vzdělávacích zařízeních dýním obloukem a tiše vyhnuli, jinde je zahrnuli do výuky přinejmenším angličtiny a v některých školách nechali děti užít si i namaškařených radostí.

Dýně jsou plodem země, slunce, vzduchu a vody... a taky trošinky lidské činnosti, tak proč z nich nemít radost a neužít je do mrtě. I kdyby na nich a v nich nebylo nic jiného dobrého než to, že rozjasňují náš svět svými barvami, zvlášť tou zářivou oranžovou, mohlo by to stačit. Když k tomuhle a k těm jedlým kladům přičtu i ty něžné vyřezávané šklebíky s rozsvícenými svíčičkami, je součet dost vysoký.

Ačkoliv světélkující dýňové obličejíčky k českému dušičkovému času nepatřily, nepřekážejí mi při vzpomínání na drahé zesnulé, zvládnu v klidu obojí. Z vesela a strašidelna klidně přejdu do smutna a vzpomínkova a zpět. Myslím, že se tyhle dva způsoby prožívání dnů na přelomu října a listopadu mohou docela dobře doplňovat. Ale chápu, že to tak nechce každý. Ale není to jediná věc, kterou nechce každý.

Abych nezůstala jen v dýni zabořená... Mám pocit, že před časem neskákali kolem českých svátků jara, zmrtvýchvstání, velikonoc s malým nebo velkým V a tak dále, jak kdo chce, zajíci. Nezdá se mi, že by se jim někdo nějak zvlášť bránil, a taky se nemusí každému zamlouvat. Podobně je to i o vánocích se soby a losy a všelijakými skřítky a před delším časem to asi bylo podobné i s vánočním stromečkem.

V jednom časopisu zaměřeném na tvoření, teda asi spíš na tvořilky (ale už fakt nevím v kterém), jsem si přečetla povídání o tom, jak k nám už pěkných pár let přibíhají o vánocích sobi, o tom, že Evropa je malá, takže zvyk nebo symbol, který se udržuje a žije v jedné zemi, zaujme-li v jiné zemi, přenese se i tam. Není to nic neobvyklého, dělo se to tak snad odjakživa. Jo, Evropa je malá, měli bychom držet spíš pospolu než naopak. O malosti celého světa ani nemluvím...

Ještě k té dýni, budu si propříště, doufám, pamatovat, že pokud se mi zas povede, aby byl průměr vrchní části, té pokličky, menší než průměr celé dýně, nebudu v ní nechávat dlouho hořet svíčku, obzvláště ne bez dozoru, protože ono pak může k čemusi dojít :) Tak ale ona ta čerstvě vydlabaná dýně je naštěstí nehořlavá. No a když jsem tak dlabala tu dýňovou dutinu, říkala jsem si, proč vlastně v létě nechávám slupku od melounu jen tak ladem.