Frantiska | Zlatíčka

Na sklonku včerejšku jsem se vypisovala dlouze, ne sem, jinam, a to tak, až jsem z toho pak v noci nemohla spát. Dobře mi tak... Teď jen krátce a hlavně tak, abych pak kliďánko spala.

Dneska v čerstvém odpoledni jsem procházela kolem parku po zmoklém, sem tam olistěném chodníku. Proti mně šla holčička a s ní dva kluci. Věk všech, každého zvlášť, kolem osmi devíti let. Rádi byli, že začíná víkend. Kluci se hlasitě překřikovali, dohadovali a poskakovali kolem holčičky, která šla uprostřed. Mlčela a dívala se střídavě na jednoho, na druhého a kolem sebe. Když jsme se míjeli, my všichni, ta malá slečna se podívala i na mě. V tom jejím pohledu bylo to hezké, čemu jsem se musela z pozice osoby mnohem starší, ale stejně ženské, v duchu usmát. To ono bylo to, co se týkalo kluků, co holky malé, velké, ale vždycky jen s dobrou náladou, dobře chápou.

...
náhoda, že jsem teď došla k těmhle slovům? :)

"Chcete-li být šťastny s mužem, musíte mít pro něho spoustu pochopení a trošku lásky.
Chcete-li být šťastni s ženou, musíte ji zahrnout spoustou lásky a vůbec se nesnažit o pochopení."

André Maurois