Pisklavky

Tak jsem se právě chtěla vypsat z takového prudkého pocitu, no ale copak já chudinka můžu? V rádiu právě začíná hrát INXS... takovou tu utahanou, zasněnou, touhyplnou písničku a navíc, když jsem si teď otevírala tady ten neskutečný blok a těšila jsem se, že sem bude vztekle lítat jedno písmenko za druhým, tak tu vidím tu větu, kterou mi napsal známý známého, kamarád kamaráda, a kterou jsem si sem narafičila, abych ji viděla a nezapomněla na ni. Nadhled a humor.

...A ani na něho, na jednoho i na druhého, druhého a prvního... a na sebe... a tebe...

Takže s nadhledem a humorem... z nadhledu je vtipné, jak některé matky učí své děti, aby je litovaly. Chápu, je to do života potřebné, ony si i ty děti pak budou vážit každého svého pohybu, kterým například přemístí stéblo... nebo spíš slámku, brčko z kelímku do koše. Hodí se to jak v zaměstnání, tak v mimopracovních vztazích. Já to neumím, to nás doma nenaučili... Neumím si stěžovat na těžkej život a vynucovat si u druhých tímhle způsobem dojem důležitosti. Sice ano, svým blízkým si postěžuju na některé události docela s chutí, ale snad ti posluchači chápou, že je rozdíl mezi sdělením a důraznou (i když třeba do jemných fňukavých slovíček zaobalenou) žádostí. Tak jako se někdo má roky jen a jen špatně a je většinu svého času ve stresu, tak my se prostě máme dobře, a když se zrovna nekoná zemětřas nebo se třeba nemodrá ze zástavy dechu nebo kroupy nepotlučou a mráz nespálí lautr celou budoucí úrodu, tak jsme v pohodě. Můžu sem hodit množné číslo, konzultovala jsem to cestou se svým sourozencem prošlým stejnou výchovou. Děláme, co umíme a můžeme, a nestěžujeme si na vše kolem. A nemáme sklon k tomu litování sebe sama učit nikoho ve své blízkosti. Jen se nelituj... říkala naše babička.

No, bylo by toho víc, z čeho bych se mohla (a možná i chtěla) vypsat, ale je to na tohle místo trošku komplikované. Takže voda ať teplá nebo studená, práce manuální, kontinuální nebo s přestávkami krátkými i dlouhými, placená hůře nebo vůbec, bolístky větší i menší, vztahy harmonické i démonické, déšť i slunce, prudké světlo a neproniknutelná tma, zima a teplo... to je prostě život. Kdo má stálou potřebu si na něj stěžovat, bude si stěžovat kdykoli, kdekoli a na cokoli. Jen by měl vědět, že mu na to každej neskočí.