Žíznivá žížala

Onehdy (mám v plánu sepsat si jistou skupinu slov, tohle v ní bude) jsem si tu psala o koktejlech a o knížce o koktejlech. A tak. Tak jsem si ji pár dní po onom onehdy koupila (se slevou milou) a mixovala (s chutí velkou) a pila (s odvahou přiměřenou).

Potěšilo mě, že nepsaní (nebo snad psaní, ale pro mě přehlédnutelně) autoři receptů jsou tolerantní a netrvají si na doslovném dodržování pravidel mixování a míchání a na přesném používání ingrediencí a tak. Tak jsem se jen inspirovala, jak mi sami radí. A radí přívětivě. Nepřívětivě zní jen nenápadně uvedené varování, abych prý nekopírovala a nerozšiřovala knihu ani nic z ní a kde všude ne a tak dále. No tak pro mě za mě, nemusím zkopírovat ani část, ani malé ani velké Ň. Kde jsem se inspirovala, zůstane tajemstvím, poděsně tajným. I když pro legraci by možná stálo za to napsat do té společnosti a požádat o povolení zdejšího zveřejnění té mé fotky, kterou jsem si nadšeně stvořila a na které je část té jejich knihy. Ale proč bych se namáhala a co bych z toho měla. Určitě míň než sladkost koktejlovou jejich recepturami inspirovanou.

Díky té inspiraci jsem nejdřív zmixovala všeliké drobné červené ovoce, mléko a smetanu a cukr snad třtinový (podle nápisu na obalu ano). Vzhledové a chuťové poznatky jsem získala tyto: dokud jsem nepřidala mléko a smetanu, bylo to červené. Čím více přibývalo bílých přísad, tím světleji to bylo růžové a čím více cukru, tím to bylo sladší.

A poté jsem mixovala hrušky, smetany, jogurty, hřebíčky, skořice, cukry vanilkové a nebílé. Viz foto.


          

Neznám výrobce toho papírového vzorovaného ubrousku, snad mu nevadí zveřejnění jeho části.

A pak jsem opět mixovala, a to: švestky, hroznová vína, med včelí pravý a k tomu jednu poměrně velkou nádobu kysaného podmáslí nedomácího. Dobré na chuť to bylo, ale nefotila jsem, neboť na pohled to bylo bez větší svěží snítky meduňky nebo/a menšího ovocného špízu elegantně opřeného o okraj sklenice (jak je v knize laskavě doporučováno) málo vzhledné. Takže neviz foto.

Podmáslí dopito a další se mi pít nechce, protože s podzimním počasím se tvoří chutě spíš na něco jiného než na chladivé popíjení. Ale ono to Sluníčko ještě mockrát mocně zasvítí, jsem si jistá, a přijde vhodná doba na podmáslí i na klobásy... třeba.

A ač se to sem teď zrovna moc nehodí, napíšu to, jelikož mi to na srdci polehává... Prosím vás, bližní i vzdálení moji i jiných, máte-li pocit, že by vám mohl někdo nějak pomoci, máte-li i jen náznak pocitu, že potřebujete nějakou, jakoukoli, a to i malou pomoc, neváhejte, prosím, a o pomoc si řekněte, napište... nebo dejte vědět třeba telepaticky, ale hodně hlasitě... aby to k dotyčnému došlo a byl si jistější, jistý...  Oni se totiž ti, kteří by vám pomoci mohli, možná řídí pořekadlem či pravidlem, že nevyžádaná pomoc a tzv. dobré skutky jsou dlažebními krychličkami na cestě do pekel, a tak se bojí a sami od sebe vám prostě nepomohou. Anebo jen nevědí, jak by pomoct mohli a nenapadne je se zeptat... Tak jim v tom prosím pomozte... prosím vás o to, o takovouhle pomoc... Toť vše. Díky, moc.