Frantiska | Fis cis gis dis ais eis his

A západ slunce sledovaný ze břehu moře. Ananas, hodně ananasu. Mandarinky a pomeranče a banány a liči a řízky s bramborovým salátem. Ořechový dort s máslovým pudingovým krémem. Rybízová, malinová, třešňová marmeláda. Pomerančová zmrzlina. Slunce odrážející se na vlnách jezera nebo řeky nebo potoka s barevnými oblázky a jemným pískem na dně. Husí peří. Ptačí zpěv. Husí syčení. Luční kvítí, polní plevel. Obrázky kreslené světle modrou propiskou s tmavě modrou náplní. Náplň dnů, dnů, dnů, snů, snů, snů. Sny ve spánku, sny ve dne. Zamilovat se a dostat od něj pusu. Někde ve škole, na místě, na které se nikdo nepodívá. Tajně. Být milovaná. Jím. Jím míchaná vajíčka s chlebem s máslem. Rajče. Pažitka. Sůl. A čtu si přitom časopis. Je v něm písnička. V angličtině. Naučit se anglicky. Ale proč vlastně. Naučit se kreslit, malovat. Umět zachytit všechno, na co se podívám. Kočku tříbarevnou májovou. Slepičí pírko v trávě. Bílá na zelené. A bílá na modré. Oblak na obloze. Kouř z komína. Svíčka se zhasíná, vosk stéká a pes štěká. Vůně sena. Vůně posečeného ovsa. Hopsa. Vůně země a brambor přemístěných ze země do hrnce během pár minut, jsou na talíři a chutnají. Bramborově. Nezpívej si při jídle, budeš mít bláznivýho muže. Zpívat. Zpívat si. Jen sama, protože s kýmkoli jiným to nejde. Neladí. Nevadí. Stejně si nejlíp zazpívám sama. A co chci. Hluboko, mělko, vysoko, na hladině pluje papírová lodička. Jak dlouho jí to ještě vydrží? Kam dopluje, kdo čeká, nečeká, na ni. Myslí na ni. Dívá se na ni. Hani. Kamarádko z dálky, z papírové obálky. Pomerančový květe, princezno z království Šeříkové vůně. Známky a schránky poštovní. Přání v růžcích obálek. Vlastně se mi toho hodně splnilo. Vlastně jsem se měla vždycky dobře. Vlastně by z toho byl romantický vzdušný film. Třeba i tak by to šlo pojmout, ten život.