Naopak

13. březen 2017 | 21.59 |
› 

Nedá se nic dělat, protože mi to nedá, jelikož kdo nedá, dostane. A nevstane. A jak co. Nějakou chvíli. A kolik. Energie. Kvetou sedmikrásky. Vadnou tulipány ve vázách a vadnou je potřeba vyměnit, aby vodou prosáklou nezamokřila suchý povrch. Ch. Potřebuju to, co píšu, napsat stručně, krátce a rychle, protože dochází baterie a k zásuvce jsou asi čtyři aktivní kroky. Energie. Zase. Ne moje. Tu si dobíjím tím, že jím. Hlavně. A spím. A dýchám. A tak. A směju se.

Takže, co všechno jsem si chtěla napsat do blogísku, ale nenapsala, ale ještě nezapomněla. Od léta, kdy jsem četla Eleanor a Parka od Rainbow Rowellové, paní spisovatelky, si pokaždé, když mě někdo zavalí na dvousedadle v dopravním prostředku, vzpomenu na to, že mezi Eleanor (Eleanor nebyla anorektické vyžlátko) a Parkem na sedadle ve školním autobusu bývalo dvacet čísel. Nějakých. Toto umění bych ráda ovládala. Je zvláštní, že i někteří objemnější lidé vedle mě umí usednout tak, že o nich ani nevím. A naopak.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře