Detail

Docela by mě zajímalo, jestli bych si to, co se nestalo, mohla domyslet a myslet na to tak, jako kdyby se to stalo.

Vymyšlená vzpomínka by to byla. Labytoby.

Nezměnila by současnost, ta by si zůstala, jaká je, dál by stejným směrem pohlcovala budoucnost a odstrkovala by svoje zbytky (to jsou ty radosti, které si zapamatuju) do minulosti.

Jen bych si něco do té nenávratné a nezměnitelné minulosti propašovala, aby mi současnost dávala větší smysl. Nebo spíš aby byla současnost modře podtržená, potvrzená za jedinou správnou. Možnost.

Abych nepochybovala, abych si přestala říkat, co by kdyby. Protože nic by.