Frantiska | Tma ví

týdnové přicházejí, světélkové ozdobičky z městečka našeho (asi i z jiných, to však jistě nevím, neboť nevytáhla jsem vocaď níčko ani nos) zvolna mizí, odborně sklízeny odpovědnými pracovníky. (budu se muset ty přechodníky naučit, nebo psát jako souřadnice současnice) Bude víc tmy v ulicích, i sněh vodnatí a doba světla denního slunečního se prodlužuje jen pomálu. (Dnes jsem slyšela výstižnou definici slova jenom. Není vhodná pro všechny místní oči.) Měli bychom na sebe dávat pozor. si asi

Dobře se prý čte za takových odpolední a večerů. Dobře se taky kouká na obrázky. Co já jich jen viděla. A jakých. A poslouchá muzika. Nějaká. Knížka, kterou jsem rozečetla (šál rozepletla, nádob rozemyla, pak se rozezlobila... roz- je pěkná předpona, taková kvetoucí, kypřící, pukající, kypící jak rozdmychávající se zlůstka), obrázky v sobě nemá, však ony se zlato rozzařují během čtení v představách. (čtení v představách... hm)

Už jsem viděla pomoučenou dívčí tvář včetně hustých dlouhých neumělých řas bez řasenky, dvě těhotné ženy při nákupu (a prodeji), minci z výšky padající a pak zpomaleně zapadávající do sněhu, bolavé loučení, odkvetlé brambory a všelicos jiného. Jsem v té knížce doma. To je asi ten největší a skoro jediný pocit, který při čtení mám. Zatím. Jsem na začátku. Ono to taky je, tady někde, doma. To se tady zažilo. Ale když my (já) se někdy chováme (m) jako jednodenní zviřátka jepičí nebo spíš jako stroječky bez paměti. Zadrhnuté. Zdrhovadlo.

Paměť. Do včírka jsem neměla letošní diář. Do jaření na nějaké zlevněné nepočkám, ač čkala jsem už skorem do půle ledna. Mám zálusk na jeden s jelenem (nebo bez), ale to bych si ho musela objednat a nechat poslat. Nechce se mi zbytečně zatěžovat posly. Viděla jsem jich dost předvánočně a teď povánočně slevově uondaných. Takže mám takový prostorný za bez koruny stovku. Dijářekla. Nevím, jestli si do něj můžu přendat loňský darovaný čtyřlístek, teda můžu, ale nevím, jestli bude dál účinkovat. Aleasijo.