Na chvilku

Možná mohla malá mýlka místo toho, jak jsem to minule myslela, někam přijít. Mohla, protože nevím, jak je kdo zrovna naladěn, když ho a ji nevidím. A co a jak vnímá. (Ale když ho a ji vidím, tak se kolikrát radši ani nedívám hloub do očí, protože bych toho mohla vidět až moc. A někdy se to tluče, to, co je v očích, s tím, co jsou takové tamty jiné způsoby sdělování. Jako třeba řeči těla a soví slova a povzdechnutí. Nebo různé barvy mlčení. (jj, čtu právě knihu o malířích) Při nedávné srážce na rohu jsem se na slabé ale zároveň silné dvě vteřiny podívala do takových sytě a temně zeleno sirupově hlubokých a širokých očí. Bylo v nich leknutí, hlavně. Taky bych se sebe lekla, kdybych se se sebou srazila.)

Takže upřesňuji minulost, tím vcítěním se dovnitř jsem myslela do sebe dovnitř. Já do sebe, protože ať si každej dělá, co chce. Co si dovolí.

Ta paní v pátek, to bylo smutné, celé. Zpětný chod jejím časem někam do doby, v níž do konce dvacátého století zbývalo o hodně víc let, než kolik doteď uletělo z dvacátého prvního. Ta paní byla tenkrát normální aktivní pracující žena. Taková kancelářská pilná síla vyššího stupně, jakých je pořád spousta. Ani jimi, ani papírem se asi nyní nešetří víc než tehdá. Nebo jo?

Stejně je legrace, že když se čte a mluví o práci, tak se hodně často čte a taky mluví o práci v kanceláři, jako kdyby jiných prací ani mnoho nebylo (i proto se těším na jednu chystanou knížku, ze které jsem si přečetla úryvek). Ty rady, jak se efektivně protáhnout za psacím stolem, jak cvičit očima, jak je občas zavírat, aby nebyly unavené z hledění na monitor, nebo spíš do monitoru, jaké lehké a zářivě zdravé krabičky či sáčíčky si za ten svůj kancelářský stůl nosit a čím se při zazvonění telefonu nebo otevření dveří zadusit a jak pak pauzy na oběd aktivně využít pro regeneraci sil. Psychických, hlavně. No a potom vidíte výsledek po desítkách let. Pracovní výstupy dávno skartované, co se zdálo vrcholně důležité, čím se žilo, to se stalo hlubokou minulostí, po které ani pes neštěkne. Viděla jsem včera takového obrovského. Tajtrdlíkoval kolem něj takový malinký a slušelo jim to spolu. Protiklady se přitáhly. Na chvilku. Na takovou.