Frantiska | Předvánoční časy

Je jeden čas, asi, ale množné číslo je lepší, protože víc je víc. Víc času, víc blbnutí. Možná je víc časů. Paralelně plynoucích. Nebo různými směry. Možná se jednou, dvakrát, víckrát sejdou v jednom bodě.

To bych ho teda ale chtěla vidět, ten bodík.

Dnes večer jsem v severní částečce našeho městečka koukala na měsíc, poslouchala k tomu Klidnou písničku, kráčela z kopečka a obdivovala letící letadlo. Sice jsem ho neviděla, ale viděla jsem, jak dojemně a tak trochu temně schovalo právě viditelný kus měsíce za svou čáru. Zrovna moc rozplývat se jí nechtělo. Zato já se rozplývala a snadno. To se tak někdy stane. Takové spojení, seskupení vjemů. Ale vždyť víš.

Teď poslouchám jedno ze svých oblíbených rádií                archiv.rockovyr/...a budu ho poslouchat nejmíň hodinu. Až si dopíšu, a to bude hned, přejdu k žehličce, protože musím. Ta má delší kabel než tento přístroj. Budu s ní poslouchat dál.

Holt ta pomíjivost. A schopnost zachytit melodii, cit.
 

(On je vůbec dnes takový nějaký (výroční) den)

(a vůbec. . . ten odkaz na pod kaz...cast jsem si sem doplnila, když jsem zjistila, že to, co jsem poslouchala, huž není v tom odkazu prvním a tu původním. a vzápětí jsem zabředla do dalších. poslechů. a taky bych si je sem dala. přinejmenším to, co poslouchám níčkrle. a ještě bych k tomu něco podotkla. ale né, né :)