Světlo nejspíš přináší do tmy děj. Včera jsem se dívala, teda spíš poslouchala takovou tu okrouhlou hudební televizní stanici a zvedla jsem oči k písničce s dějem, Say, Say, Say. Mac a Jack. Paul McCartney a Michael Jackson. Přišlo mi to chvilkami úsměvné, už jen pro ten rok vzniku, 1983, ale milé. Příběh, anebo část příběhu. Co bylo předtím a co bude dál?
A taky tuhle písničku jsem slyšela: Somebody To Love, Queen. Teď jsem se podívala na dvě verze, jedna lepší než druhá :) Let‘s do it... Při té písničce si vždycky vzpomenu na jiný příběh, pohádkový. Pohádkových příběhů je všude kolem... Mám na mysli pohádku Zakletá Ella. Pohádka s myšlenkou, jednou velkou. A závěrečná písnička v téhle pohádce, Don't Go Breaking My Heart. Je tam taková pěkně davová, až jsem si vzpomněla na slova jedné dobré duše, která (se) vyslovila, když viděla v televizi zástupy běženců mířících hloub do naší Evropičky. Jé, to je bezva, tolik lidí, bude mejdan :)
A tohle je rozhoupaný pohled na moji dnešní snídani. Je to v letu, někdy je prostě fofr :) Ani jsem netušila, co se dá s tím aparátem provádět. Ne, není to umění, neboť nejsem umělkyně. Prostřela jsem si navíc dost kýčově na slunečnice, protože slunečnice mám ráda v každém čase.