V pátek

Dělám často to, co bych dělat neměla. Měla bych dělat něco jiného. A jinak.

Kdybych v tom byla sama, bylo by to pro lidi a další faunu a flóru lepší, než když je nás takových tolik. Teď si v klídku čtu, čichám k vanilkovému cukru a ke skořici a k nastrouhaným jablkům, peču jedny hraběnčí řezy za druhými, jsou jiné než jiné, a největší současnou radost nebo spíš pocit upokojení (S (mi) tam fakt neschází) mi přinesl horoskop v mém celkem oblíbeném obrázkovém časopisu, jehož autorem, toho horoskopu, je pan Antonín Baudyš. Asi si ten plátek* kupuju i proto, že ty jeho horoskopy nejsou, mimo jiné větší klady, protirybově zaměřené, jak mi některé jiné někdy přijdou.

Takže ta věta. Drze ji sem zkopíruju, protože třeba si ji tu nějaká další Ryba přečte a taky ji hodí do klidu. Větu nebo Rybu. "Vaše znamení si možná s nynější situací neví rady, což nevadí." Přesně tak to teď mám. Si nevím rady s... no se situací. Když jsem si to přečetla, přestala jsem mít chuť do něčeho mlátit a něčím házet :) třeba se sebou třeba pod postel, protože když to nevadí... A i aji další slova pana astrologa znějí uklidňujícně. Takže dělám, co mi radí, a to dělat věci, které dělám ráda a říkám jen to, co mi dává smysl. Co je mi po tom, že to druhým smysl nedává. A naopak. Ono totiž mně taky často zní nesmyslně to, co říkají druzí a druhé. Natož co dělají. Tak co.
 

*Plátek tištěný, plátek okvětní, plátek masa, plát tál. Plane oheň a led taje. Chi. Vlastně jsem si chtěla psát o knížce, vlastně jsem už začala, ještě připsat jakýs takýs závěr, abych to završila. Z kopce je snadno koukat s nadhledem.


 

Příjemný první letošní zářijový konec. Týdne. Přeju. Štěstí pavoučí. Tenhle unikl ve zdraví.