Tak dnes o tom, co jsem nečetla, dnes o tom, co jsem viděla. Ráno za šera jsem spatřila po vyprahlém trávníku pochodovat (to není jen tak nějaké náhodné slovo, to je nejpříhodnější popis toho pohybu) jakési nevelké nemalé zviřátko. První, co mě napadlo, že to je, že je to nějaký hlodavec kryskomyší. Uvědomila jsem si, že naše dráhy se protnou, nevyhnutelně, protože proč bych dělala kvůli takovému tvorovi čelem vzad, zvlášť když spěchám a on by mi, na rozdíl třeba od hlodavce z filmu Princezna nevěsta, na kterého jsem si bezděčně vzpomněla, dosáhl tak maximálně nad kotníky. Pakliže by neuměl vyskočit. O tom, co umí nebo neumí takový hlodavec, jsem už neměla čas uvažovat, protože jsme se k sobě rychle blížili a já vzápětí zjistila, že je to ježek. Vkráčel z trávníku na chodník a zastavil se v tu chvíli, kdy začal vnímat, že se blíží nějaké těžkotonážní monstrum, tedy já. Stál, ani nedutal, ani nic jiného nedělal. Vlastně ano, čekal. A já, ačkoliv jsem ještě neslyšela o člověku napadeném kolemjdoucím ježkem, obešla jsem ho s respektem zadem, za jeho zády a ocáskem, kterého jsem si sice nevšimla, ale měl by ho mít, a dělala jsem, že nevidím ani celého ježka a hlavně jsem se nepokoušela navázat oční kontakt. Jen po očku jsem si všimla, že je to moc pěkné stvoření. Snad i elegantní. Výši elegance neumím posoudit, tamtu knížku jsem sice četla, ale nedočetla, nevím, asi mi na ní něco vadilo nebo co. Možná se k ní někdy obloukem vrátím. Taky. Teď, jak jsem si psala minule, čtu o jiné uklízečce, teda momentálně jsem v tom místě příběhu, kdy je uklízečkou. Baví se právě se třemi Číňankami a říká jim, že "... Čína nehodlá nadále zakazovat v zemi Aristotelovo a Shakespearovo dílo..." Což mi připomnělo jinou knížku... Pokračování příště.
citování je z knížky Analfabetka, která uměla počítat, Jonas Jonasson (to jen tak pro pořádek)