Mým milým Beranům

Teď je vaše narozeninová doba, já vím, že pakliže můžete, že si ji užíváte, moc vám to všem přeju. Není to tak dávno, kdy jsem odhalila jistého Berana (jen to, že je Beranem, :) nesvlékala jsem) podle jeho barevného vyprávění na téma: Jak jsem otevíral sklenici s marmeládou. Úspěšně, jasně, přes všechny komplikace, jak jinak, se mu to povedlo. Mně se to povedlo díky tomu, že jsem před časem viděla jiného zrozence beraního dobývat se do téhož, ne do té samé marmelády, do jiné, ale také skrz víčko hlava nehlava. Úspěšně a spěšně.

Kdybych se narodila správně, patřila bych k vám. Teda... správně, správně jsem se asi narodila, protože je to asi tak, jak to má být, ať si to tak myslím, nebo nemyslím (jak obvykle) a ať chci nebo nechci (a co vlastně chci... měla bych si to už sepsat), takže je to vlastně jedno, ale myslím podle vypočítaného termínu, donošeně, dvě stě osmdesát dnů od poč. odpočítáno. Asi tak. Mohla jsem opravdu slavit ve stejný den narozeniny i svátek, nebyla bych Františka, která nejsem, ale Irena, která taky ne. Je zvláštní, jak na mě působí to jméno jinak teď než v době, kdy jsem chodila do školy a jednu Irenku tam znala.

Ale to už je dávno. Dávno pryč je i dnešní západ Slunce. Byl krásný. Můžu si teď jen říkat, co jsem dnes zkazila, co jsem mohla udělat líp, čeho víc, čeho míň a co dřív.

A dřív než dnes taky. Jsem mohla. No, aspoň že tak a že ne hůř, když už tak.