asi bylo, když jsem si s potěšením utěšeným četla rozhovor jedné dámy s jedním pánem mimo jiné o knoflíčcích.
Bylo v tom rozhovoru mnohem víc závažnějších, významnějších a chytlavějších témat, samozřejmě (například nové i starší filmy, vztahy, okolnosti, úsměvy, chránění si vlastního já, potřeba povzbuzování a rovnováhy a tak dále), ale mě chytly ty knoflíčky. Ono taky jak jinak, když to byl rozhovor paní Silvie Lauder s panem Alanem Rickmanem (Respekt číslo třináct, strana padesátá šestá až sedmapadesátá) a ty knoflíčky byly každodenně zapínané. Z toho plyne, že předtím také rozepínané. Právě si tak říkám, že já moc knoflíčků na oblečení našito nemám. Taky nemám tak jasnou a ohraničenou siluetu jako Severus Snape, určitě protože nemám takový stav mysli.
A jinak a vážně, vážně pěkné a podnětné čtení.
