Štědrý den. Byl, v prosinci. To to uteklo. Letní čas. Bude za párkrát pár hodin. To to taky uteklo. Máj se blíží, leden se vzdaluje, další se plíží.
Uklidila jsem si letem světem psací stůl, svůj. Uklidnilo mě to velice. Ne, vůbec jsem to nedělala místo něčeho jiného, nebo jen tak trošilinku? Že by? No ano, ale ten stůl to už taky potřeboval. Objevila jsem díky tomu klidu ú papírečky, na které jsem už dávno zapomněla. Milá setkání. Taky malinkou reklamní krabičku od krému s poněkud promáčklým dnem, skoro úplně prázdnou. Ten krém voní stejně, jako když jsem byla malá. A asi stejně, jako když byla malá naše babička. Nebo nevím. Pravděpodobně. Některé věci si zůstávají stejné. Vůně snad taky, spíš ale podobné, asi. Možná ty dávnější bývaly jednodušší.
Našla jsem taky taky modrého sloníčka z kindervajíčka (taky modrého jako ta krabička, jen o dosti stínů světlejšího), dva loňské kaštany barvy tmavší, než je kaštanová, obrázkové záložky do knížky, jednu s nápisem Moudrý se mýlí sedmkrát denně. italské přísloví a foťák s pár fotkami z minulého týdne. Jsou v něm macešky. Vypadají ve skutečnosti dnešní mnohem líp, než když jsem je kupovala a než na těch fotkách. Ta, která byla větší chudinka, je teď větší než ta, která vyhlížela živěji. A naopak. A jako poslední poklad jsem našla jednu náušnici z růžových korálků průsvitných.
Mám si prý dnes dát pozor, co o sobě zveřejňuju, že prý by se to mohlo dostat k osobám, které mi nefandí. Zrovna nefandí. Praví horoskop. cz na dnešní den. Pěkné. Tak k tomu, co jsem již prozradila, bych mohla přidat třeba důvěrnou informaci, že piju studenou kávu. Klidně a docela ráda. Horkou taky, ale vlažnou ne, zrovna moc, to si radši počkám, až vychladne úplně. K.
Co si s tím počne, kdo mi zrovna moc nefandí? Zrovna... a moc. :) Asi záleží na jeho rafinovanosti. Sladké mám ráda ke kávě, k čaji, i bez čajů a káv.