Dneska si postěžuju. Pořád totiž vidím, slyším, a když jsem ta... jak jsou ta čtyři písmenka? Ta, co mi vyšla v tom psychotestu :) Takže tedy vnííímám, jak si skoro každou chvíli někdo na něco nebo na někoho stěžuje. Počasí, politika, pomazánka, podpory, práce vlastní, práce cizí, peníze vlastní, peníze cizí, partneři a partnerky taky tak, doprava, doleva, furt a stále a pryč a do pryč.
Nuže, zvenčním tři věci, které se mi nelíbí a vadí mně a zlobí mě. Osobně. Teď je jen seřadit, aby to nebyla třeba nuda. K uzívání.
Fakt by mi zajímalo, proč tolik lidí zívá a přitom si nezakryje svá půvabná ústa aspoň v momentu, kdy jsou do nejširší šířky a nejvyšší výšky otevřená. Člověk většinou jednu ruku k použití volnou má, má-li je. Šlo by to zvládnout. Ovšem horší, teda pro mě je horší, že jsem se sama už taky přistihla. Sice o samotě, ani ona moucha přítomna v mé blízkosti nebyla, no ale stejně.
Bod dvě. Fakt by mi zajímalo, proč mnohé dámy jakéhokoli věku mluví o svých ňadrech tak hloupě. To zvíře je přitom chytré, jsem si jistá, že ona by o sobě ošklivě nemluvila. Ona o sobě ošklivě ani nemečí. Takové jednání oněch dam mi přijde fakt pitomé. Zbytečné a nechutné. Co si o sobě tak asi myslí? Ani nemyslet. (Teda, dámy... to je posunutí významu slova dámy... někam.)
Bod tři. Chodívám se smetím, s odpadky, s nerecyklovatelným i s tím druhým odpadem, chodím s ním k popelnicím, ke kontejnerům, velkým, prostorným. Otevírám, chystám se odhodit, a pravidelně vídám přeplněno na samém kraji, ačkoliv je vzadu volno. To jako co má znamenat? Je fakt tak obtížné pro průměrně vzrostlého člověka hodit své odpadky dozadu, aby se kontejner netvářil jak narvaný k prasknutí?
Jsou to jen takové maličkosti, ale takové nekulturní. Nevím, jestli se mi ulevilo tím, že jsem si postěžovala. Ani ne, upřímně :) Spíš mi potěší, když napíšu, že jsem dnes viděla v trávě berušku, tu sedmitečnou, živou. A taky jednu paní, která prováděla zvláštní věc. A na stole mám kytku, voňavou, takovou:
