Patnáctého

Tak třeba... Tichá je noc, půlnoc se blíží po špičkách, zítřejší den se zvolna chystá, v černé i bílé elektronice připojené do sítě s energií elektrickou to jen slaboulince ševelí, v té nezapojené ani to, obrázky na stěnách se dívají dovnitř do sebe na to, co na nich zvenku vidět není, zrcadla se ve vzpomínkách usmívají všemu, co během světlého dne zahlédla, členové rodin úplných, neúplných, standardních i všech ostatních vesměs dřímají nebo více či méně tvrdě spí, v parketách a trámech to občas zapraská. Málokdo teď prská, což je fajn. No a to je tak asi všechno,

co mě právě napadlo. A předěl mezi odstavci uprostřed souvětí.

A předtím mě napadlo zaregistrovat se na pinterest. Byla jsem k tomu napadnutí jemně přinucena, přiměna, :) neb nešlo se tam dost dobře podívat bez toho. Tak tam jsem, mluví to na mě i česky a zabírá to čas. Je toho tam spoustu, spoustu a ještě víc k vidění, ale zabírá to čas. Zabírá to čas, ale příjemně.

Ale i tak jsem si vyšila třetí tulipánek, přečetla jsem dost stran té knížky, o které jsem si tu psala včera ráno, těší mě to čtení, opravdu a moc, a zažila jsem jiné a další a ještě veselejší příjemnosti. A to bych přála každému. Každému mému blízkému, protože abych obcházela každého každého, to bych asi nezvládla. Každý má své blízké, tak ať to dělají oni, vzájemně, ne? Ale jo, jo, má.

Tak... Dobrou noc s velkým D... Jsme asi každý jak ten obrázek, který se v noci dívá do sebe na to, co zvenku není vidět. Ach... Velké D a před ním dvojtečka. Snad radši a už vážně tu dobrou noc, klidnou. A dobrý den, příjemný tak, jak je příjemné, tomu každému :)