Devátého

Kolik dnů jsem ve skluzu? :) Dobré dopoledne už taky bylo, teď je dobré odpoledne, tak ho takové přeju tomu, kdo ho zrovna má. Kdo ho nemá, tak ho určitě mít právě začne, nejmíň trošku. Třeba o půlnoci, hlavně dobré.

Teď velmi jasně a přehledně vidím, jak čas plyne, nekompromisně letí (potrhlé spojení, mám z něj skoro radost), utíká a nezakopává (se) a propadá se ta naše současnost do minulosti všech, těch, co tu byli, nás, co tu jsme, těch, co tu budou, těch asi ještě ne, ti ji dostanou s naším vyprávěním. Budou-li, budou-li chtít naslouchat a vezmou-li si ji za společnou.

Historie. Ale ty úhly pohledu. A nálady.

A tma pod sluncem. Chtělo se mi vyfotit, co mi napadlo vyšívat, a takhle to dopadlo. Odpudivé dost i na mě. Ale tulipán je. Podle obrázku návodného měl být růžový, mám však náladu na žluté. Nebude sám. Teď už je hotový a čeká na sourozence. Rodina je základ. Co přesně je rodina a co je jejím základem?
 

Nemohl být růžový, tulipán, neboť nemám na růžovou pomyšlení. Jak mi pravil jeden chvílemi hodně moudrý a čím dál tím víc vzácný muž, růžová je vybledlá červená. A pak mi popřál, abych se dorůžova vyspala. Co já bych pro něj neudělala, dělám to tak, ráno bývám vybledlá v tváři a načervenalá kolem očí.

Moc pěkné stránky, takové www celé, došla jsem k nim cestou žlutě tulipánovou. Mám na pohodlné prohlížení sice poměrně malý monitor, nebo co to mám, ale to mi nebrání, posunuju a čtu. Mělo by se, mohlo by se. Číst a mít v srdci kulturu, když kultura srdce je, světa. V mlékárně jsem nepracovala. Tulipány a kytky všechny mám ráda. Nejsem sama, přece...
 

Tulipán