Právě jsem viděla fotku jedné v naší zemi všeobecné známé paní. Na té fotce nevypadala hezky. Kolem byla trocha lehce posměšného doprovodného textu a hotovo. Pozornost přitáhlo, účel splněn.
Mám fotky, na kterých vypadám všelijak, když nechci říct že přímo hrozně a odpudivě. I hůř. Pokud můžu, mažu, trhám, vyhazuju a tvářím se, že nebylo. Neznám nikoho, kdo by měl radost z obrázku sama sebe, na kterém vypadá ošklivě. Leda by to byla karikatura, ale ta by nevypadala ošklivě, spíš zajímavě.
Jak to asi má ten, kdo vyfotí, ví, že fotka vypadá ohavně, ale nesmaže. Kdo k tomu napíše pár vět a zveřejní veřejnosti. A tak osobu, která byla známá jako upravená a s příjemným úsměvem, vidíme na fotce ohavce. Možná mi to v koutku černé duše nebo šedobílého mozku trochu zahřeje a říkám si, vida, i ona nevypadá vždycky krásně. No ale co kdyby ti, kteří stojí za tím, že se můžeme podívat na obrázek plný nepěknosti, k němu přiložili i své fotečky? S podobným výrazem, v podobné situaci jako ta slavnější, známější osoba. Sice by se mi to asi nelíbilo na pohled, radši koukám na ladnost, ale bylo by to od nich férovější, lidštější a vtipnější.