Šestého

Ty moje fotky, to je někdy nehezkost sama, já vím, ale tak si tak říkám, že než obrázky brát někde někomu a předtím vybírat dlouze a ještě myslet na práva, tak si sem radši dám své neumělé. Hodně. Jsou vybrané rychle z malého souboru těch možných neutrálních. Na některých vidím, co by jim pomohlo, aby byly lepší, na některých to ani nevidím a v obou případech to neumím a nedělám. Citem. Lépe. Radostněji ano, radost se dá zvyšovat do aleluja. Halelujá. Tamta písnička, ta s tím objímáním... no nic, nemůžu si sem psát vše. Ono i tak je toho až až.

Už... Už jen ty obrázky, obrázky mám ráda. Líbí se mi dokonalé i nedokonalé, teda jak kde. Tady je to zdarma, tak to nemusí být dokonalé, rozhodla jsem se, ale musí to být od srdce a upřímně. Zásada :) Chemie. Začala jsem si je sem pravidelně dávat ne proto, abych se jimi chlubila nebo děsila kolemčtoucí, ale jen abych šoupla smysl slov trošku někam do jinam, do obrázkova, anebo i nikam jinam, prostě proto, že mám ráda, když si čtu a u písmenek je obrázek, protože písmenkům samotným by mohlo být smutno. Kdekoli, v novinách, v časopisech, v knížkách, i tu na netu. Asi jsem ustrnula v dětství, no ne asi. ;)

 

 

Teď by sice byla vhodnější fotka veselejší, ale ona sem teď žádná taková nechce. Tahle je jarní a jaro, to někdy bejvá sakra smutný a kvůlivá slzám rozostřený a pro mhy zamžený.