Druhého

Prvního března jsem si říkala, že bych si sem mohla zkusit psát každého března, a tak jsem v této představě pohodlně prodlévaje (je to přechodník? :) asi je to něco takového přechodného, takový nápad, jestli je správně vytvarovaný, to teda nevím a vědět snad ani nechci, aby mi z toho případně nebylo smutno), nazvala minulé sepisování Prvního. Nic zvláštního, už jsem si na sebe vyvzpomněla mnohem větší pitomůstky. Šlo by to, ale však avšak ono se tak nějak kupodivu a mimovolným chodem stalo, že druhého minulo, třetího jak by ho smetl a je čtvrtého. Čtyři Březnové. Tak trošku couvnout.

Druhý březen. Svátek měla má prababička, která už dávno, dávno nežije. Až se hlava točí, když se zkusím podívat na a do těch zástupů lidí, předků našich. Ta návaznost. Ta podoba. Ty osudy.

V pár generacích naší rodiny jsem nenašla třetí Rybu (někdy píšu radši s velkým, protože host a ryba a třetí den... a tak). Nevím, ono asi není někdy pro matku snadné mít takové dítě, rybí. A naopak. Z té opačné stránky to znám lépe. Tuhle jsem se nad tím malinko zahloubala, to jak jsem si četla zde (a pak se vypisovala nejen zde u sebe, ale i tam, díky za shovívavost a tak dál :) a před časem... konkrétně před rokem, už, zde. To je místo, kde jsem se sem tam ráda dívala na obrázky a četla si pár vět kolem nich. Což můžu pořád, děkuji moc... ale loni tam nastalo nepříjemno v komentářích a přišlo zastavení.

Jelikož jsem narozená taky na Františku jako ta tamní krásná holčička, pár povzdechů jsem tam už navzdychala. Ovšem potichu, bez poťukání na klávesnici, nějaká ta introvertnost ve mně stále je. Není jedno každé dítě stejné jako druhé, třetí a tisící. Taková malá, ale i velká :) holka třeba v Rybách narozená, co ona má všechno v hlavě a na srdci a na duši. A ještě aby k tomu byla nejlépe stále veselá a vysmátá, hlavně na fotkách, tak, jak by se to líbilo a pohodlné všem bylo... nejde to vždycky. A nejde jen o fotky, jistě. No nic.

Když jsem přestala být malou holkou, přečetla jsem si pár pojednání o tom, jak se chovati k dítěti v Rybách narozenému a taky o tom, jaké prý bývají matky, kterým se narodí robě Rybě. Nevěřím vždy všemu, vždyť tady vlevo nahoře mám moudro na tohle téma pěkně připíchnuté, ale snad se fakt potkávám(e) s tím, s kým se potkat mám(e), abychom třeba něco pochopili(y). Časem. Kdo ví.