Na co myslím

Na to, že na první pohled vypadá leccos jinak, než jak je to doopravdy. Leckdo taky.

Na to, že jedno slovo v dlouhé větě může znamenat mnohem víc, než se zdá na první poslech. I to jediné slovo může být výkřikem, zavoláním o pomoc, anebo oznámením, informací, která by měla moc převrátit vše vzhůru nohama, nebo aspoň posunout vývoj jiným směrem, kdyby se toho slova někdo chytil a držel. Ale kdo ví, třeba i po proběhnutí takového posunu by se nakonec vše sunulo stejně, stejným směrem, stejným tempem. Nevím.  

A dál myslím na to, že jsou lidi, kteří jsou jiní, jsou to takoví jednotlivci citlivci tklivci. Tklivé je i pomyšlení, že jsou mezi nimi tak daleké rozestupy. V zástupech nás obyčejnějších jsou ale taky jinakosti, uvnitř každého, myslím si. Jen jsou schované hlouběji než do kostí. Radši, abych si moc nekomplikovala život, abych svým blízkým, známým, kolemjdoucím... nemusela vysvětlovat a obhajovat svůj jiný způsob (protože oni když chtějí, tak se se zájmem ptají, se zdviženým obočím se diví, zasvěceně poučují a taktně usměrňují), tak žiju jen tak, aby mi to nedělalo problémy a abych si jich moc nedělala. No vida, dopracovala jsem se k jednotnému číslu, ani to nezabolelo :)

Co tím chci říct? Co když vůbec nic? Jen tak si píšu. Když vidím všude tolik slov, i svých, tak pokračuju. Jak to bylo? Slovo je... Slovo může znamenat... Slovo pro mě může znamenat... Slovo může zranit, pohladit, potěšit... Slovo... ovo :) Vajíčko a sluníčko. Kruh. Uzavřený. Spirála se točí dál.