Potřeba muže v životě ženy

a naopak: Potřeba ženy v životě muže, aby to bylo spravedlivé. Na tohle téma jsem včera diskutovala... a no tak ne, jen prohodila pár vět s kompetentní osobou, totiž s mužem. A ani ne na ta obě témata, ale na to první. A nebudu se o tom rozepisovat, to mi jen tak napadl název článku a v duchu jsem si ho začala psát. Tak teď teda ne v duchu a ne o tom, protože jen tak. Vždyť jak jinak.

Zvláštní pro mě je stav, kdy začínám psát názvem. Většinou název naleznu na konci. Jaký by byl asi název života, třeba mého. Možná bych měla mít ten název či cíl, když už ne hned na začátku, tak aspoň teď nalezený a vymyšlený. Snad na tom pracuji. Již.

Je příjemné, když jsou muž a žena spolu v souladu. Jenže ono to vždycky nejde, anebo ne snadno, řekla bych, možná si to i myslím. Ten rozdíl mezi říkat a myslet, ten je. Inu, všichni beze zbytku nebo snad se zbytkem, ale nevím jak velkým, si neseme a vlečeme něco z minulosti své i té ještě minulejší a to nám ztěžuje a zezajímavňuje současnost. I ta hromádka, myslím tu tajícího sněhu, si s sebou dolů na zem z výšin svých minulých přinesla mrkev, která tam teď s ní leží, ale netaje jako ten sníh a připomíná tomu sněhu, že kdysi býval něčím jiným a ne tím, čím je teď, a snad i čím zas za čas nebude. (Nakonec ona ani ta mrkev nevydrží nastálo.)

Jooo, ty minulosti dávné i nedávné a odkazy hlasité i tiché předků našich... ono se dokonce snad i malinko šířej začíná myslet na to, že my lidé s kořeny hluboko v evropské ornině (ornici, ano, ty červená vlnovko), hornině a bažině tkvícími, nejsme a nebyli jsme jen ti hodní a hodně nehodně jsme se chovali i jinde, mimo náš kontinent či poloostrov, poloostrovy nebo ostrovy. Minulosti a chtivosti našich předků a to, co z toho vyplývá, to máme v sobě a kolem sebe. A ne že bych si myslela, že to všude jinde bylo jinak.

Podědili jsme nejen barvy, ale i tvary a velikosti. Myšlenek asi taky. Začátkem roku mi zarazila odpověď jedné odpovědné paní, které se ptali na její novoroční předsevzetí. To já kdybych měla funkci, takovou odpovědnou, pověděla bych nejspíš předsevzetí týkající se přímo té funkce a práce, současné mé. Já vlastně ale opravdu mám něco jako předsevzetí pracovní... Je to pro mě překvapující až rozesmívající, ale ano.

V milém nemilém skoro minulém týdnu jsem se sem chodila jen sem tam podívat, co je tu nového, a zjistila jsem, za oponou, že sem patrně někdo, nevím kdo, přišel a díval se na víc než na jednu stránku. Zvláštní... že? Takové tajemné. Kdo to byl a jestli četl a jestli ano, tak jak se u toho tvářil?