Stisk

V tomhle zrovna zvolna uplývajícím týdnu jsem se mimo jiné i zasmála. Někdy mi vzhledem k okolnostem a k okolostojícím a jejich očím a uším muselo stačit lehýnké podfousové pousmání. (Pořádné fousky mi pořád nerostou... jak to ti kluci a kočky dělají?) A právě s tím, některým, se svěřím svému drahému bločisku. Nebudu psát, co bych utajit chtěla. Zvlášť ne to, co sama před sebou, což bývá někdy dost legrační... (nééé, vůbec se moje fantazie nestřeženě nevymyká mé kontrole a nerozbíhá se do rozličných směrů, volných hloubek a neuvěřitelných výšek, ze kterých pak už ani není kam jít, jet a běžet, ale už jen letět, obletět Zemi kolem dokola křížem krážem nebo odletět, daleko předaleko, no anebo mrtvě ležet, možná obojí trojí, jedno po druhém nebo druhé po prvním) Uvidíme. Třeba opravdu se.

Přála jsem si štěstí s jedním pánem, toho štěstí jsme si přáli hojnost vzájemně tuhle po ránu do nového roku a při té příležitosti jsme si, jak velí zvyklost, potřásli pravicemi. Uchopila jsem, energicky stiskla, lehce potřásla, letmo koukla, pár slov pronesla, usmála se, pustila, poodstoupila. A dostalo se mi omluvy, že prý jsem byla moc stisknuta. Ale jak to bylo ve skutečnosti? Já vím. Vím, co pánovi přišlo divné a proč si myslel, že silný stisk vyvinul on. Ono totiž kdo by to do mě řekl. Nebývám taková vždy, není třeba obav. Ničích. Ni.

I potkala jsem se i s jiným pánem v jiném brzkém ránu, jinde, na jedné v jiném čase dosti frekventované zastávce a znovuzjistila jsem, že mluvit se dá naprosto o čemkoli. Ne snad vždy s kýmkoli, bohužel a naštěstí, ale vůbec ne překvapivě, protože možné je leccos a lidi jsou různí a je to tak dobře.

Na jiné zastávce jsem obdivovala hvězdy přírodní zamrzlé na skle. Po pár hodinách zmizely, ale v paměti si je vyvolat umím. Stejně jako křupavost sněhovou, chlebovou i rohlíkovou. Vypečenost některých jedinců, která může být zlatavá, načervenalá a někdy černočerná jak to nejhlubší a rádoby zapomenuté zákoutí duše. Lze leccos dělat lecjakým způsobem, jen by se asi mělo vědět, cítit nebo přemýšlet o tom, čeho se chce dosáhnout... jooo... by se.

Dnes jsem uvařila a snědla bramborovou polévku. Byla dobrá, ale netušila, že jsem ji uvařila, protože jsem chtěla mít zas chuť na sladkou čokoládu a čokoládové sladkosti. Splnila svůj účel a očekávání. Splním ho i já? Vím já...  no nevím.