píšu Vám dopis, jak už to tak vypadá... a to dokonce otevřený. Už jsem dávno toužila nějaký otevřený dopis někomu napsat, protože mi přijde efektivní jedním vrzem někomu něco sdělit a zároveň totéž též někomu dalšímu, komu do toho třeba vůbec nic není. Proč se nepředvést v co nejširší šíři před co nejširší šíří lidu, když to lze, že. Lidu... docela nedávno jsem si vzpomněla na slova: My nejsme lůza, my jsme lid. Stává se mi to, čas od času. Nedávno to bylo při lehkém zamyšlení nad tím, jak se liší řev od křiku a silného hlasu a dav od lidu. Nejsem zrovna častou navštěvovatelkou divadel a sledovatelkou oper, ale tohle mi utkvělo. Nešlo jinak. No a právě...
Lid, lidé, lidi, ne snad všichni... doufám... ale hodně lidí dávno před tím, než jste se přiblížily do naší nejbližší blízkosti, Vánoce milé, Vám lálo, spílalo a na Vás nadávalo. Dokonce dost sprostě. Je sprostší mluvit sprostě na ulici, ve veřejném prostředku nebo v místnosti boční veřejné či neveřejné? Vím já... Tak nebo onak, čím víc jste se k nám, milé Vánoce, blížily, tím víc stížností jsem na Vás slýchala. Prý že jste tu zas. Prý už abyste byly pryč. Prý je s Vámi tolik práce, je to HRŮZA, co všechno se MUSÍ připravit, přichystat, uklidit, naleštit, navařit a napéct a taky vybrat, zabalit, ZAPLATIT, no prostě hrůza hrůz. Rohatý nějaký aby Vás vzal, když přinášíte tolik starostí k těm všem, kterými běžně žijeme a pod nimiž klesáme.
Je mi líto, milé Vánoce, že jsou k Vám mnozí tak nespravedliví. Copak Vy za to, milé Vánoce, můžete? Copak je povinné a zákonem dané, že to všechno, co si lidi na konci kalendářního roku na sebe nakládají, tak MUSÍ být? Copak si ti lidi neumí naplánovat, co zvládnou, stihnou, a to udělají a to ostatní ne? Proč toho chtějí každý rok tolik, že jsou z toho tak rozhození a musí svůj stres ventilovat nadáváním na Vás, milé nevinné Vánoce? Každý rok je jiný, proč se nejde jednoduše a v klidu přizpůsobit tomu, čím zrovna ta která rodina a její členové pracovně, zdravotně a srdečně procházejí, proč nemůže být slavení někdy umírněnější a třeba jen symbolické a radost tichá a jiný rok zase vše načančanější, bohatší a halasnější?
Nepíšu Vám, milé Vánoce, aniž bych věděla, o čem píšu. Vždyť kdo jiný, milé naše Vánoce, by věděl líp než Vy, jaké vánoční doby jsem zažila a taky třeba... kdy jsem letos pekla vánočky. No a stalo se něco, když nebyly na stole v dobu obvyklou? Nevšimla jsem si. Kolik druhů vánočního cukroví jsem letos upekla, to taky dobře víte. Prostě když jsem si na čas prosincový těsně předvánoční naplánovala časově náročnou práci za peníze, tak holt jsem stihla práce neplacené jen tolik, kolik jsem jí stihla. (Práce neplacená je hodnotná srovnatelně jako práce placená, neví-li kdo.
) Vadilo Vám to, milé Vánoce? Nevšimla jsem si, že by to někomu vadilo. No vážně. Štědrý den i večer proběhly u nás vesele a mile, milé Vánoce, vždyť Vy víte, a dokonce jsem dostala i jeden dárek nehmotný, ale o to mně milejší :)
Jsem ráda, milé Vánoce, že u nás jste. Období slunovratu, prodlužování dnů a zkracování tmy, to přece stojí za to oslavit a oslavu si užít, to dobře věděli už naši dávní pradávní předci, řekla bych. A přesto snad nejčastější přání, které jsem i letos slýchala, milé Vánoce, bylo: "Už aby bylo po nich!" Hmmm... To jako má být co? Vy jste, milé Vánoce, svátkem narození miminka, přece... Miminka lidského jako každého jiného. Není teda tak trošku hnusné říkat tahle slova?
Měla jsem babičku, nedávno jsem si tu i o babičkách psala, nepovím, nakolik byla ta naše šťastná, ale moudrá byla, kdyby pro nic jiného, tak už jen proto, že byla nositelkou moudra předků... bych mohla vzletně říkat, kdyby se mi chtělo. Přidržím se ale svého přízemí, raději. Babička naše říkala: "Posvěť čas, pánbu ti dá zas." Přijde mi divné, že tahle slova nenašel gůglík, protože ve větách rozvitějších a ve slovech jiných jsem tohle moudro později slyšela a četla spoustakrát. Další, co nám babička říkala, jsem našla na netu snadno. Vánoce končí na Hromnice. To je 2. února. Jste tu s námi, milé Vánoce, pořád ještě. A ne že ne. Užívat si Vás můžeme dál a dál. Mějte s námi, milé naše Vánoce, trpělivost a přijďte příští rok zas...