Frantiska | abcdefgh

Dobrý den nedělní podzimní, píšu a hlavně ho přeju vám, milí čtoucí, a přeju ho jako Františka, no. Abych zas nefrnkla, když se mi nějakou dobu zdá, že na mnou používané jméno má snad větší právo nějaká jiná; je to tak, jak se mi to už stalo, a přitom to mé tehdejší jméno bylo vážně něžně vymyšlené, bylo inspirované jednou tvořivou, dávno zemřelou a pod obyčejným hranatým balvanem odpočívající ženou (teda asi, nenahlédla jsem tam, jen věřím něčemu, co se mi k věření dává, ano, občas nic jiného nezbývá, Amosi vážený, a i to je hodně), takže teď neuteču, rozhodnuto, i proto, že vím, jak mi to tehdy bylo líto. Jen si znova zdůvodním, proč jsem Františka nebo třeba tichá fran tiška, frnk a tiš a...

Dělám často to, co bych dělat neměla. Měla bych dělat něco jiného. A jinak.

Kdybych v tom byla sama, bylo by to pro lidi a další faunu a flóru lepší, než když je nás takových tolik. Teď si v klídku čtu, čichám k vanilkovému cukru a ke skořici a k nastrouhaným jablkům, peču jedny hraběnčí řezy za druhými, jsou jiné než jiné, a největší současnou radost nebo spíš pocit upokojení (S (mi) tam fakt neschází) mi přinesl horoskop v mém celkem oblíbeném obrázkovém časopisu, jehož autorem, toho horoskopu, je pan Antonín Baudyš. Asi si ten plátek* kupuju i proto, že ty jeho horoskopy nejsou, mimo jiné větší klady, protirybově zaměřené, jak mi některé jiné někdy přijdou.

Četla jsem mužské (to je opak ženského), a tedy informacemi, invencí a inteligencí naplněné periodické tiskoviny. Zhruba celé dvě jsem četla, jednu svou zakoupenou, další číslo následovalo, a jednu jen tak letmo na letní návštěvě. Ten můj výtisk byl Respekt a nad jeho jistou stránkou (vlastně ne nad, ale pod, jelikož v pololeže) jsem se zarazila, něco se mi nezdálo, ale usoudila jsem, že zas nejsem soudná a ani ten text neumím správně pochopit. V dalším čísle byla zveřejněna oprava a upřesnění. Přehodila se jim tam slůvka nabídka a poptávka. Se stane, v takovém množství seriózních slov. To já, ač nejsem... co nejsem a píšu si pitominky, chybuji klidně i ob řádku. Obřad. Ob hřad. Letos jsem nenavštívila žádný hrad, ani tu zříceninu na kopečku našemu městečku nejbližší.

A no tak ano, neskřehotají vždy a všichni, jen někteří a některé.

Asi jako jsem vysazená na záměnu vysazování a vysévání (viz na tomhle blogísku kvetoucí ředkvička), stávám se nyní býti divokou z rozmachu divokosti.