Frantiska | abcdefgh

Svoje léto pustím proběhnout povětšinou u nás po městečku. Je rozmilé, nejvíc na březích vodních hladin, na nekonečných konečných vozů městských hromadných přeprav (přinejmenším na jedné se dají v příhodnou dobu pozorovat volně a zvolna se procházející kachny, lidi taky), na nádražích, na tom nejhlavnějším i těch okolních, mají svá kouzla dálek i blízkostí, zvuků a souzvuků. Někdy se tam zastavím a poslouchám koncert. Baví mě objevovat galerie výhledů v průzorech mezi domy, pohledy z jiných úhlů na staré známé kostelní i nekostelní věže, kopečky za městem i ve městě, anebo na sloupy s osvětlením, třeba takové ty nápadně vysoké a nakloněné. Mile je i v parcích pod ještě stále živě a hustě zeleně olistěnými stromy i pod některými, třeba osekanými sousošími. Sousocha. Souchoť.

supermarketové, tedy viditelně vděčné za to, kde se nakonec octly, tedy po laskavém ošetření ve váze prostorné, protože se nesly v tašce s octem, tím nejobyčejnějším, a s jogurtem, tím čistě bílým a ještě s takovým tím mléčným velmi proteinovým čímsi Islandem inspirovaným (je to dobré, fakt) a tak dále, taky strakaté houbičky na nádobí tam byly a bylo toho tam plno až po uši, rozvily svá poupata do elegantnosti nejvyšší.

Skoro by to vypadalo, že už tu ani nebudu chtít psát, celkově si tak nějak méně píšu. Mám míň času, ne celkově, spíš obecně v obci, tu a teď, tím myslím. Kolik ho mám jako vůbec, to by mě zajímalo, neboť kdybych to věděla, mohla bych si ho rozvrhnout. Nebo rozvrznout. To spíš. Dennodenní Dobrá noc. Někdy i s tečkou... Zvuk času vrzající skřípající dunící. Ševelící.

Zítra bude mít narozeniny první láska, ta moje, ta školní. Taky Ryba. Schválně, kolik jsme si toho tehdy v těch třinácti, čtrnácti letech nahlas řekli? Mnoho toho nebylo. Ale... :)

Viděla jsem jistou náhodou pár kousků filmu, který se celý podle netu nelíbí, připsalo se mu méně než padesát procent ze sta, asi ze sta, ale k tomu nic nenapíšu, protože jsem ho celý neviděla a ani s nikým, kdo ho viděl, jsem nemluvila, což mně nijak nevadí; ani to, že ho, pokud vím, neviděl a neviděla žádný můj známý a známá, ani to, že se nelíbí, protože se mi z toho filmu líbí mimo muziky dvě věty a jedné z nich bych dala sto procent s jedenácti hvězdičkami.