Frantiska | abcdefgh

Rozečetla jsem knížku, dnes ráno ji četla dál, ale dál se mi už nechce, i protože je den a víkend, ale taky (protože kdybych chtěla, vezmu si ji k snídani, ale nevezmu, dočtu ji radši až večer) protože mám starost o ty lidi tam, jak to s nimi dopadne. Tak chvíli počkám. Do večera, do doby, kdy se rozsvítí hvězdy a určitě i ta hvězdička, ke které mluví Billie.

Dočetla jsem knížku se slečnou na obálce. Knížek se slečnami na obálkách jsou kvanta. Někdy si říkám, že některým tvůrcům některých obálek a těm okolo nich bývá někdy jedno, co je v knížkách napsáno, jen když se na obálce někdo lákavě a třpytivě usmívá (nejen rty, ale klidně i jinou částí těla :) třeba zády).

To byla neděle. Tichá a klidná, tady. Dočetla jsem knížku, kterou bych chtěla mít svou vlastní a občas ji otevřít a připomenout si a se. Do knihovny ji vrátím zítra, bude se mi po ní asi stýskat. Možná i jí po mně, protože možná taky vnííímala, jak ji ráda čtu. Řekla bych, kdyby se mi někdo ptal, že v knihovně veřejné v regálu volném si moc dlouho nepobyde, že si ji někdo brzy půjčí. Třeba já. Tuhle jste už měla. To nevadí. Děkuju. Děkuju. Nashledanou, dvojhlasně.

Mám rozečtenou knížku a právě jsem přečetla: ... přijdou věci, které vám působí bolest. Říkám věci, ale ve skutečnosti myslím lidi... Lidi, situace, city a...    ...    Vyhněte se tomu, co vám v životě přinese bolest, utečte před tím...

Dnešní ráno jsem strávila v posteli s knížkou a čokoládou. Pobyla jsem tam tak dlouho, dokud jsem nedočetla a nedojedla. Vstala jsem během té doby jen dvakrát. Jednou, abych mimo drobnosti mimo místnost prováděné otevřela okno a vyvětrala čistým mrazivým vzduchem, a podruhé, abych vyvětrala vůni sousedovic topinek, která se u nás usídlila při prvním větrání a rozptýlit se dovytracena sama nechtěla, i když jsem ji přemlouvala, aby tak urychleně učinila, jelikož se mi pouštět novou čerstvou zimu dovnitř nechtělo... Ale vlastně hodně chtělo.